i286260064317504275._rsw1280h960_szw1280h960_.jpg

Věříte na uvíznutí duše, zde?

Prokletí temných sil
Prokletí temných sil

Věříte nebo setkali jste se již s formou negací - kletby černé magie? /woodo, satanská kletba.../

Karmické čištění
Karmické čištění
E-mail
Heslo
DNA
DNA

LIDSKÝ GENOM

-co to je?
Jde o bio-informační naprogramování tvorby našich jednotlivých buněk tak, aby odpovídali požadované struktuře jedince.
A to nejen tvarem, účelem, ale i možnostmi mysli, i kvality života dotyčného tvora. Jde o velmi důkladně sestavenou bio-informační škálu
možností funkcí, výzorů, účelností jednotlivých orgánů uvnitř těla, ale také funkčnosti vědomé mysli- to je řízené vůlí a hlavně velice důmyslně sestavené
účelnosti a možností mysli nevědomé-jíž nejde vůlí, tedy vědomím nijak ovlivnit, zde jsou informačně uloženy nejdůležitější funkce organismu, jako je reprodukce a obnova buněčných struktur, nastavení pohlaví, nastavení nevědomých programů pro vývoj a výchovu ducha ukotveného v našem časoprostoru a těle fyzickém.

-proč "GENOM" obsahují buňky?
Genom je stabilně daný struktuovaný řetězec informací, jak bude jedinec vytvořen
-uvnitř svého těla
-vně svého těla
-jak bude myslet
-jaké bude používat programová nastavení mysli vědomí i nevědomí
-jaké budou jednotlivé funkce jednotlivých orgánů těla
-jaké bude mít jedinec např. pohlaví a co vše bude k němu a jeho funkcím náležet
Tolik ve stručnosti o našich buňkách DNA. Před ne mnoha lety byl konečně ve svém základu rozluštěn lidský genom a o tom jsem pro vás našla informace na netu./Mak


Genom je soubor všech genů

Každý organismus má definovaný počet chromozomů, které obsahují veškerou jeho genetickou informaci. Například lidský genom je souborem genetické informace zakódované ve 46 chromozomech uložených v jádru každé buňky. Chromozomy jsou uspořádány do 23 párů – jeden chromozom z každého páru se dědí od matky a jeden od otce. Jeden pár chromozomů – X a Y, nazývaných také gonozomy – určuje pohlaví, ostatních 22 párů se nazývá autozomy.
Lidský genom se skládá ze sady velmi dlouhých molekul DNA, kde každá odpovídá jednomu chromozomu. Uvnitř těchto molekul je uspořádáno asi 25 000 genů. Cílem Projektu lidského genomu (Human Genome Project) je určit úplnou nukleotidovou sekvenci každé z těchto molekul DNA a také lokalizovat a identifikovat všechny geny. Sekvenování lidského genomu probíhalo především automaticky pomocí přístrojů, které sekvenovaly DNA, a počítačových programů, které vyhledávaly a identifikovaly geny. „Pracovní verze“ DNA sekvence lidského genomu byla dokončena v červnu 2000. První analýzy této pracovní verze pak byly publikovány v únoru 2001.
zdroj: /https://is.muni.cz/do/sci/UEBBiol/DNA-FTBcz/pages/3-39-genom.html


POČÁTKY HRÁTEK s lidským genomem

Když bylo v roce 1869 poprvé identifikováno DNA, tehdejší lékaři a vědci si pravděpodobně ani neuvědomovali obrovský potenciál, který jejich objev bude do budoucna mít. Souhrnem genetických informací zapsaných v DNA je lidský genom. Genom zahrnuje veškeré geny a nekódující sekvence jedné sady chromozómů. Ačkoliv bylo DNA objeveno již v roce 1869, správný počet lidských chromozomů (46) byl zjištěn až o téměř sto let později (v roce 1955).

Během let se výzkumu v oblasti genetiky přikládal stále větší význam. Diskuze o čtení (sekvenování) lidského genomu však vyvolávaly rozporu plné pocity. Přesto byl však roku 1990 odstartován Human Genome Project. Projekt si dal za cíl vytvořit genetickou mapu lidského genomu z osekvenované jaderné DNA člověka.

Dění v oblasti výzkumů DNA a genetiky však neuteklo ani světu mimo laboratoře. Vzpomeňme na film Gattaca, který vytváří obraz budoucnosti ovládaný genetickými inženýry. Ve své době byl pravděpodobně přijímán jako skutečné sci-fi, které se jen tak nestane skutečností. Dnes se však lidé na tento film dívají již jako na možnou budoucnost.

Rok po natočení tohoto filmu (1998) byla založena soukromá společnost Celera Genomics, Inc., plánující přečíst celý lidský genom za pouhé 3 roky. V té době bylo sekvenováno přibližně 4 procenta genomu. Celera Genomics, Inc. Nakonec roku 2001 vydala studii o sekvenci lidského genomu. O dva roky později svůj projekt úspěšně završil také Human Genome Project.

K dnešku bylo přečteno několik stovek genomů různých lidí.
Čtení lidského genomu před deseti lety trvalo až několik let. V roce 2008 byla tato doba již zkrácena na několik měsíců. Nyní již vědci přečtou celý genom dítěte za pouhých 50 hodin.

Čtení genomu

Sekvenování DNA je označení pro biochemické metody, jimiž se zjišťuje pořadí nukleových bází (základní součást nukleových kyselin) v sekvencích DNA. Sekvenování se použilo i pro čtení genomů mnoha jiných organismů (od rostlin, přes mikroby, až k různým živočichům). V některých případech vědci sekvencují jen určitou část genomu, kterou ke svému výzkumu potřebují.

Sekvenování genomu je i dnes stále ještě velmi nákladnou činností, která navíc trvá relativně dlouhou dobu. Vědci rozlišují dvě metody čtení genomu. První metodou je Whole-genome shotgun. Při ní se genom rozdělí na náhodně velké části a každá se samostatně osekvenuje. Posléze jsou tyto části pomocí počítače seřazeny. Celý genom se však musí osekvenovat vícekrát, aby se podle různých přesahů mohl genom sestavit následně zpátky.

Druhou metodou je BAC sekvenování (Clone-by-clone). Nejdříve se vytvoří předběžná mapa celého genomu, která samotný genom rozdělí na stejně dlouhé sekvence. Každá sekvence se vloží do bakterie a jednotlivé klony se mohou sekvenovat. U této metody není třeba řadit obrovské množství sekvencí, jako u metody Whole-genome shotgun.
Celá léta zkrácena na několik hodin

Společnosti Celera Genomics trvalo přečíst lidský genom několik let. Přečtení genomu vědce Jamese Watsona v roce 2008 trvalo několik měsíců. Nyní se vědcům podařilo osekvenovat celý lidský genom za pouhých 50 hodin.

Studie se prováděla pod vedením Stephena Kingsmora v Kansaské dětské nemocnici (Children´s Mercy Hospitals and Clinics). Vědci sekvenovali genom sedmi novorozenců, kteří zemřeli krátce po narození kvůli genetické mutaci. U pěti z těchto dětí byli vědci schopni sekvenováním genomu zpětně diagnostikovat problém, který zavinil úmrtí.

Podle výzkumníků je mnoho nemocí, které se u dítěte projeví v prvních měsících života, způsobeno genetickými mutacemi. Použití současných metod k diagnostice však může trvat 4 až 6 týdnů. Často je tato doba příliš dlouhá a na léčbu je tak již pozdě.

Vědci k čtení genomu použili přístroj Illumina HiSeq 2500. Celá analýza trvala 50 hodin. Do ní však vědci započítali také několik hodin, kdy připravovali vzorky a dalších 25 hodin pro utřídění genomů a nastavení přístroje. Na samotné sekvenování genomu pak stačilo pouze 20 hodin. Přístroj analyzoval celý genom a určil zásadní mutace.Za méně času více informací

Přístroj dosáhl větší účinnosti díky změně softwaru, který pro analýzu využíval. Stal se tak inteligentnějším a více automatizovaným. Dříve museli vědci sami rozpoznat a určit v genomu mutaci a přiřadit ji k nemoci. To však dokázal provést již samotný přístroj a vědcům tak ušetřil cenný čas.

Využívání čtení genomu při diagnostice by lékařům ušetřilo peníze za často nákladná vyšetření, odhalující různé genetické metody. Také díky přesným genetickým výsledkům je možné přizpůsobit léčbu co nejvíce individuálním potřebám pacienta. Efektivnější diagnostika a léčba tak ušetří nejen peníze, ale také čas a navíc zvýší procento úspěšně vyléčených pacientů.

Díky informacím o genetických vadách a mutacích se dá také účinně předcházet zdravotním problémům v rámci rodiny. Anamnéza zdravotního stavu z hlediska genetické zátěže umožní předcházet problémům, které by se jinak mohly projevit až za několik let. Urychlení sekvenování genomu také uspíší vývoj v oblastech léčby genetických vad.
ZDROJ: http://vtm.e15.cz/kompletni-lidsky-genom-precteny-za-pouhych-50-hodin
Mutace genů
Mutace
Občas se stane, že v populaci zvířat či rostlin se objeví jedinec s úplně novou vlastností, která v této populaci do té doby nebyla pozorována. Mendelovy zákony ještě nevysvětlovaly vznik takovéto anomálie. Ale jakmile se jednou v populaci taková anomálie objeví, pak se její dědičnost již Mendelovými principy řídí – jde o vznik nové alely. Dnes tyto anomálie nazýváme mutacemi. Mutace je náhlý vznik nové alely. Kopírování genetické informace (replikace DNA) je velmi přesné, ale ne zcela bezchybné. Mutace se může objevit kdykoliv v jakékoliv buňce, ale pouze pokud se objeví v zárodečné linii, pak může být předána do další generace a stát se objektem přírodního výběru.

Většina mutací nepřináší žádnou výhodu pro svého nositele a ve velké většině případů je spíše nevýhodou. Historie života na zemi je historií náhodných mutací, z nichž naprostá většina se v čase ztratí kvůli svým dopadům na svého nositele nebo prostě se jen dál přenáší z generace na generaci, protože nemají žádný výrazný efekt na přežití či rozmnožování (vznik polymorfismů). Ovšem čas od času se přihodí, že mutace přinese svému nositeli nějakou výhodu a pak má takováto mutace šanci se úspěšně předat do dalších generací a takováto alela se v populaci zmnoží. Mutace jsou tak jediným zdrojem nových alel. Pokud by se při kopírování genetické informace nikdy neobjevily chyby, veškerý život na zemi by se "zrcadlil v prvním živém organismu, ať už to bylo cokoliv". I přes to, že většina mutací je špatných, evoluce by bez nich neexistovala.
POPULAČNÍ GENETIKA
DĚDIČNOST U LIDÍ
DĚDIČNOST U LIDÍ
Populační genetika se zabývá poměrným rozložením a změnami ve frekvenci jednotlivých alel v určité populaci a také procesy, které mohou těmito poměry míchat: mutace dává vzniknout novým alelám, alely jsou pak vystaveny přírodnímu výběru. V reálných podmínkách ovšem také často dochází k tzv. genetickému driftu, kdy změna v zastoupení alel není dána výhodností/nevýhodností těchto alel, ale náhodným posunem v počtu předaných alel do další generace (čím menší je populace, tím větší hraje roli náhoda). Tyto procesy, které ovlivňují genetické složení populace jednoho druhu a míchají s její různorodostí, pak nazýváme mikroevoluce. Hlavní myšlenkou neo-darwinismu se pak stává to, že mikroevoluce je dostatečná pro vysvětlení i eventuálního rozrůznění druhů – speciaci – procesem reprodukční izolace (ta se může dít mnoha způsoby). Pokud bychom byli schopni pozorovat mikroevoluci po velmi dlouhý čas, viděli bychom, že mnoho postupných mikroevolucí nakonec vede k makroevoluci, čili k tomu, co si představujeme pod pojmem evoluce – vznik nových druhů.
ZDROJ:http://www.prf.jcu.cz/zmb/menu/neodarwinismus-dna.html
slide_3.jpg
Genetika živočichů
-je studium struktur a možností vývoje a různorodosti živočichů v daném druhu
-je vědou zabývající se studiem dědičnosti a variabilit u živočišných druhů

Dědičnost
-je schopnost organismů přenášet genetickou danou informaci z rodičů na potomky

Variabilita
-je proměnlivost
-je schopnost organismů vytvářet různé formy, jež se vizuálně liší

Obojího je hojně užíváno například pro "zkvalitnění chovu různých zvířat" - psi, kočky, drůbež, skot...atd.
těchto možností potom následně využívá lidstvo u zemědělsky specifikovaných plemen, druhů užitkových zvířat,
ale také u šlechtěných chovných druhů zvířat pro potěchu lidí, jako společenských druhů psů, loveckých psů...atd.
-chromozom obsahuje velmi dlouhý řetězec DNA a je tak odpovědný za jeho přenos z generace na generaci.
Chromozomy a jejich chování bylo poprvé popsáno Walterem Flemmingem-objevitelem mitózy v r. 1882. Při buněčném
dělení jsou jednotlivé chromozomy kondenzovány a spiralizovány-tehdy je také možno je pozorovat mikroskopem./Mak



GENETICKÁ REKOMBINACE, MÍCHÁNÍ GENŮ
Každý jedinec, každý fenotyp, je výsledkem kombinace tisíce genů, které jedince společně tvoří. Jejich mícháním se dostaneme k neuvěřitelně velkým číslům všemožných kombinací. Mendel si všímal najednou dvou znaků, jejichž kombinacemi mohly vzniknout 4 různé fenotypové projevy. Pokud by byl schopen si všímat například 100 různých znaků najednou, mohl by teoreticky nalézt 2100=1 267 650 000 000 000 000 000 000 000 000 možných kombinací. Genů jsou však tisíce! Ne všechny musí nutně mít několik různých forem (odhaduje se, že asi 30% lidských genů může mít alely různé tak, aby ovlivnily fenotypový projev), ale zase naopak jsou geny, které mají více než dvě různé formy. A samozřejmě nejsou možné úplně jakékoliv kombinace (některé nejsou slučitelné s životem) a ne všechny geny se mohou volně kombinovat (někdy jsou tak blízko sebe na chromozomu, že rekombinace mezi nimi je zvláště v menších populacích v podstatě nulová). I přesto je genetická rekombinace (promíchání chromozomální DNA) během meiózy , kdy se tvoří pohlavní buňky (viz. panel 2 níže), bezesporu zdrojem astronomických čísel možných kombinací (proto kromě jednovaječných dvojčat těžko najdete na světě dva geneticky identické jedince), které jsou zdrojem variability v populacích.

Rozrůznění genetické informace pomocí mutací a míchání procesem rekombinace vzniká variabilita, která je potřeba pro evoluci procesem přírodního výběru.

Co je jednotkou přírodního výběru aneb sobecký gen
Míchání genetické informace rekombinací má z hlediska přírodního výběru jeden důležitý důsledek, který rozvinul ve své knize Sobecký gen (The Selfish Gene) Richard Dawkins. Tématem této knihy se stala otázka, co je jednotkou přírodního výběru, tj. co konkrétně selektuje přírodní výběr. Pro evoluční biologii to byl již od dob Darwina přirozeně jedinec (pomineme-li pro zjednodušení skupinový výběr a další aspekty evoluční biologie, které je třeba za jistých okolností brát v úvahu). Pokud je jedinec nositelem nějakých výhodných vlastností, tak má větší šance přežít a rozmnožit se a tudíž i předat své vlastnosti do dalších generací. Je třeba si uvědomit, že pokud se něco má stát objektem přírodního výběru, tak to musí existovat dostatečně dlouhou dobu (během jediné generace se nějaká nová mutace/vlastnost nerozšíří po celé populaci). A zde narážíme na problém genetické rekombinace a pohlavního rozmnožování. Těmito procesy je zajištěno, že se daný konkrétní jedinec (rozuměj konkrétní genom) již znovu v žádné další generaci neobjeví (toto je možné pouze procesem klonování nebo dlouhodobého inbreedingu, což nejsou přirozeně se vyskytující procesy) - mějte na paměti, že se nyní zabýváme pohlavně se rozmnožujícími organismy. Pohlavní rozmnožování a rekombinace zajistí, že potomci budou sice částečně podobní svým rodičům, ale ne zcela identičtí (porovnej chromozomální složení maminky nebo tatínka a potomka na Panelu 2 výše). Jeden určitý genom, který definuje jedince (jeho komplexní fenotyp), se nedožije ani příští generace. Z tohoto pohledu tedy jedinec nemůže být objektem přírodního výběru, musí to být menší jednotka (část genomu), která se stabilně dědí po mnoho generací a má šanci být řádně otestována přírodním výběrem. Richard Dawkins tedy navrhuje, že objektem jsou jednotlivé geny nebo skupiny genů, které leží na chromozomu dostatečně blízko sebe, aby od sebe nerekombinovaly příliš často a byly dlouhodobě testovány pospolu. Gen, který zajistí svému nositeli nějakou výhodu pro přežití a rozmnožení, se tak spíše rozmnoží v populaci (sobecký gen, který využívá jedince pouze jako prostředek pro předání do další generace).
ZDROJ: http://www.prf.jcu.cz/zmb/menu/neodarwinismus-dna.html
struct.gif
Struktura rostlinného genomu
Genetická informace rostlinných buněk je obsažena v molekulách DNA, chromozomech, a je součástí tří různých organel; jádra, chloroplastů a mitochondrií. Struktura chromozomů jednotlivých organel se liší. Jádra rostlinných buněk obsahují lineární molekuly DNA, jejichž počet a délka je u jednotlivých rostlinných druhů odlišná (tab. 1.1). Chloroplasty a mitochondrie také obsahují DNA, ale ve formě kružnicových molekul; organely obsahují více kopií genomu.
-Velikost celého genomu určitého druhu není závislá na počtu chromozomů.
-Obecně lze říci, že rostlinný genom je mnohem větší v porovnání s genomem živočichů.

Existuje úzká spojitost mezi velikostí genomu a životním cyklem určitého rostlinného druhu. Jednoleté rostliny, především autogamní efemerní druhy, mají malé genomy, zatímco vytrvalé druhy mají genomy větší. To je také spojeno s relativně rychlejším buněčným cyklem u jednoletých druhů ve srovnání s vytrvalými druhy.
-V 80. a 90. letech 20. století byla pozornost věnována podstatě jaderné DNA, která je nezbytná pro identifikaci funkcí rostlinných genů. Hlavní frakce nekódujících sekvencí u rostlin jsou repetice DNA; konkrétní druh může mít v genomu 1 tisíc až 40 tisíc různých rodin repeticí.
-Orgánově a buněčně specifická regulace
Buňky, které jsou součástí jednotlivých pletiv a orgánů, mají aktivovány různé skupiny genů pro regulační proteiny (trans-aktivační faktory). Ty působí na soubor genů a genových rodin se společnými krátkými promotorovými sekvenčními úseky. Orgánově specifickou regulaci genových aktivit nelze oddělit od ontogeneze rostliny. Velké skupiny genů, které jsou aktivní během embryonálního vývoje a raných fází vývoje semen, jsou zapínány a vypínány současně a s pokračujícím vývojem se jejich aktivace mění. Stejné rozdíly jsou i mezi orgány, pletivy orgánů a buňkami pletiv a spektrum právě aktivovaných genů se mění v průběhu vývoje rostliny. Tolik z výňatků naučných článků tohoto tématu.
Zdroj: https://is.muni.cz/do/rect/el/estud/prif/js13/genetika/web/pages/01-struktura-rostlinneho-genomu.html

OBSAH A DYNAMIKA ROSTLINNÉHO GENOMU
-jaderný genom=genom sensu stricto
-plastidy - plastom
-mitochondrie - chondriom
A vším tím se zaobírá "molekulární genetika rostlin", jíž se využívá u mnoha zemědělských plodin v této době.
léčba+energie orgánů-čakry..jpg
Diagnostika energií těla
Diagnostika energií těla
Ze 13 na dotaz-DSCN0775.jpg
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one