TAJEMNÉ PROHLUBNĚ SVĚTA

Nejhlubší jezero světa
Nachází se v jižní části východní Sibiře, na hranicích Burjatské autonomní republiky a Irkutské oblasti Ruska. Je to nejhlubší jezero světa (max. hloubka 1 637 m) a zároveň největší zásobárna pitné vody na Zemi (tvoří 18 % sladké vody na Zemi). Délka jezera je 635 kilometrů, maximální šířka pak přes 80 kilometrů. Bajkal má přes 500 přítoků, ale pouze jedna řeka z jezera vytéká - Angara.

Po týdnu stráveném na Transsibiřské magistrále jsme se přehoupli přes hřeben Primorského pohoří a v oknech vagonů se objevilo nejhlubší jezero světa Bajkal. Ta cesta, to nejsou jen tisíce kilometrů kolejnic a pražců. To je také podmáčená tajga, sibiřská nížina s městy a vesnicemi a všudypřítomným březovým porostem. Ale hlavně jsou to lidé. Cestou projedete desítkami nádraží, které se po příjezdu vlaku v mžiku změní v jeden velký bazar. Babuška vám do novin zabalí ještě teplé brambory, zatímco její soused vás bude přemlouvat k zaručeně výhodné koupi pruhovaného trika. V kupé vás pak spolu-cestující pohostí vodkou. A když pak vlak zastaví ve stanici Sluďjanka, jste na místě.
Rusko je země neomezených možností, a tak je tu možno třeba stopnout i vlak. Tak nám to poradili a tak to také funguje. Sedíme ve vláčku na trase mezi Sluďjankou a Port-Bajkalem. Trať vede podél západní části jezera a vzorně kopíruje jeho břehy. Projíždíme desítkami tunelů a míjíme dřevěné domky rozeseté kolem trati. Vesničané přepravují rozličné věci. Jsou tu vedle sebe naskládány pytle, koše i krabice. Přepravují se zvířata i lidé. Popíjí se vodka a pokuřuje se. Vystupujeme ve vesnici Polovinaja. Vesnice čítá několik dřevěných stavení a jeden konzum. Ten je otevřený vždy až večer, kdy sem vlakem dorazí chleba, pošta a prodavačka.

Bajkal, to není jen samotné jezero. To jsou okolní hory, údolí, lesy a řeky s množstvím zvěřě, ptáků a ryb. Jedinečný svět organismů zde zastupuje přes tisíc druhů rostlin (z toho 35 % endemitů) a více než 1 500 druhů živočichů (z toho 60 % endemitů).

Mezi jedno z nejkrásnějších míst patří i pohoří Chamar-Daban, nacházející se v jihovýchodní části Bajkalu a dosahující výšky něco málo přes 2 000 m. Kolem dokola je tajga plná potoků a řek.

Bajkal je i Písečná zátoka, kterou Rusové hrdě nazývají Sibiřskou riviérou. Pro své relativně teplé vody (v létě až 12°C) je vyhledávaným rekreačním střediskem. Je tu i parník Barguzin, který vás do zátoky doveze.

Bajkal, to je hotel Tajga ve Sluďjance, kde nefunguje kuchyně a teče jen studená voda na společ-ných záchodech. Je to i "baňa", kam chodí v sudé dny muži a v liché ženy užívat si páry a březových košťat. Jsou to upocení a udření rybáři. Trhovci s množstvím převážně z Číny pašovaného zboží. Je to Pik Čerského v horách Chamar-Dabanu. Bajkal jsou desítky minerálních pramenů i vítr Sarma, co se žene z hor silou uragánu. Je to mys sv. Nos s písečnou kosou. Led a sníh a jarní tání. Je to rybí trh v Listvjance i mohutná delta Selengy. Jsou to pastevci i políčka se zeleninou. Hrající si děti i prašné polní cesty. To všechno a mnohé další patří k jezeru. To všechno jsou střípky, ze kterých se skládá mozaika jménem Bajkal./http://www.kalimera.cz/

BAJKAL

Jezero Bajkal je fascinující výtvor přírody. Vzniklo už před více než 20 miliony let a je tedy vůbec nej-starším jezerem planety. Voda tehdy zaplnila „mezeru“ mezi dvěma zemskými krami, které od sebe každý rok poodstoupí o zhruba 3 centimetry – jezero se tedy neustále zvětšuje.
Během roku mění barvu
Svému tektonickému původu vděčí jezero i za svou hloubku – která se ale zdroj od zdroje liší. Mluví se o číslech 1637, 1642, 1680, ale i 1700 metrů. Nicméně ať už je přesná hloubka jakákoli, je Bajkal nejhlubším jezerem planety. A může se navíc pyšnit i křišťálově průzračnou vodou.V zimě a na jaře je viditelnost pod hladinou občas i 40 metrů. Voda je v tomto období navíc krásně modrá. V létě a na podzim v ní pak přibudou drobné organismy, viditelnost klesá „jen“ na nějakých deset metrů a voda se barví do zelena.
Jeseteři žijí v jezeře Bajkal v hloubkách okolo padesáti metrů. Jsou to vůbec největší ryby, které v jezeře žijí. Průměrný kousek má okolo dvou metrů a váhu i ke sto dvaceti kilogramům. Jeseteři se dožívají v průměru šedesáti let. Pokud je tedy někdo nevyloví – rybolov je v oblasti Bajkalského jezera skutečně masívně rozšířený.
Do Bajkalu ústí více než 300 stálých řek, během roku k nim přibývají ještě zhruba dvě stovky občas-ných toků a podle vědců prý jezero vodu získává i z unikátních horkých sladkovodních pramenů, které prýští na jeho dně. Řeka z něj vytéká ale jedna jediná – Angara, která má hned pod Bajkalem šířku téměř kilometr.

Po několika desítkách kilometrů pak vtéká do města Irkutsk, města, které vzniklo v 17. století a během století dvacátého se v něm zdesetinásobila populace – i kvůli těžkému průmyslu, který tu Sověti vybudovali. Kromě toho ale stojí za návštěvu třeba Spasský kostel, Znameňský klášter nebo některá z dalších církevních staveb./http://www.novinky.cz/