Mayský kalendář v pravém světle
Čtvrtek, 24. února 2011 Příroda a životní prostředí, Světové dění, Věda a výzkum, Ze života...
Výřez z Drážďanského kodexu, str. 9V první řadě chci zdůraznit, že mayský kalendář neříká níc o konci světa. Apokalyptické předpovědi jsou mezi lidmi poměrně populární, hodně na ně slyší. Ale spojovat je s tímto kalendářem? O to se může pokoušet snad jen člověk, který o něm neví zhola nic.
Velikou úlevu v tomto ohledu přinesl švédský mikrobiolog Carl Johan Calleman, který po dlouhém zkoumání a spolupracování s původním mayským obyvatelstvem a dalšími badateli určil vrcholové datum na 28. října 2011 a tím nadobro překonal celosvětový hype kolem konce světa a roku 2012.
Abyste mohli porozumět tomu, proč je vrchol stanoven zrovna na toto datum a co vlastně znamená, poodhalím nejprve něco více o mayské civilizaci, a především o členění a systému jejich kalendáře.
Kdo byli staří Mayové?
Mayové byli američtí indiáni – vlastně ještě jsou, jen už nemají svůj vlastní stát. Jejich kultura se však spolu s kalendářem dochovala dodnes.
Mapa území říše starých Mayů
Mapa území říše starých Mayů
Žili na území dnešního jižního Mexika, Belize, Guatemaly a Hondurasu. Jejich vyspělá civilizace vznikala v podobném období jako římská říše. Mezi lety 200–300 n. l. se Mayové rozrostli po celém území střední Ameriky.
Dlouho byli v Americe jediným národem, který měl své vlastní písmo. Základy pro jeho rozluštění položil ruský lingvista a etnograf Jurij Knorozov v 50. letech 20. století.
Jedním z hlavních dochovaných materiálů s mayskými texty je Drážďanský kodex. Své jméno získal podle města, kde je uložen již od roku 1744 (5 let po odkoupení od soukromého vlastníka ve Vídni). S velkou dávkou štěstí se tedy dostal do těch správných rukou – záleží však na úhlu pohledu, protože jeho poměrně velká část byla poničena vodou při bombardování za 2. světové války.
Jak vypadá mayský kalendář?
Na rozdíl od naší civilizace staří Mayové používali třináctkovou soustavu. Měli také 13 bohů, jejichž jména se nedochovala, a proto se nejčastěji používají jména aztécká. Přestože se jazyk Mayů a Aztéků značně lišil, jejich kultury měly k sobě velmi blízko. Číslo 13 je pro obyvatele střední Ameriky posvátné a je také základem celého mayského kalendáře a počítání času.
V analogii k našemu měření času, každý den (kin) má 13 hodin, hodina má 13 minut, minuta 13 sekund a tak dále – do nekonečna.
První „ozubené kolo“ mayského kalendáře, tzv. tzolkin, obsahuje 20 denních znamení – odtud 1 měsíc (unial) má 20 dní (kinů) – a 13 galaktických tónů. To dává dohromady 260 dní (13 tónů × 20 znamení). V překladu tzol znamená počet, kin je den.
Každý den z tzolkinu pak navazuje na jeden z 365 dní druhého kola. To obsahuje 1 tun (360 dní), po němž vždy následuje 5 bezejmenných nešťastných dnů. Tomuto období se říká wayeb. Mayové věřili, že během těchto dní nic nebrání špatným silám v tom, aby způsobovaly katastrofy, nemoci a jiné zlé věci. Často ani nevycházeli z domů, nemyli se a nepoužívali hřeben. Naproti tomu pořádali různé obřady, aby jim bohové v tomto nebezpečném období pomohli.
Každých 52 let dojde k synchronizaci slunečního a náboženského kalendáře – tun a tzolkin se dostanou do své původní polohy. Staří Mayové tuto událost brali velmi vážně. Na konci tohoto dlouhého cyklu probíhaly velké oslavy. Uhasili veškerý oheň v zemi, smazali všechny dluhy a příští ráno začali načisto znovu. Ráno rozdělali nový oheň a ten pak kněží a poslové z chrámů předávali lidem. Celý mayský kalendář popisuje cestu vývoje ke stavu, kdy si jedinec může vědomě spoluvytvářet to, co prožívá.https://josefstepanek.cz/maysky-kalendar-v-pravem-svetle