i286260064317504275._rsw1280h960_szw1280h960_.jpg

Věříte na uvíznutí duše, zde?

Prokletí temných sil
Prokletí temných sil

Věříte nebo setkali jste se již s formou negací - kletby černé magie? /woodo, satanská kletba.../

Karmické čištění
Karmické čištění
E-mail
Heslo
tzolkin.png
Pro období 2010 - 2020

Proroctví o velké vodě v letech 2010 - 2020 se objevují napříč všemi kulturami

Nejen Mayská proroctví, sumerská proroctví, proroctví Nostradama i proroctví Sibylina, proroctví kmenů Hopi - to je jen malý výčet proroctví, která se shodují s tím, co můžeme pozorovat právě v současné době okolo sebe.

Drážďanský kodex, nejvýznamnější mayská kalendářní památka je dlouhý 3,5 m, poskládaný do 39 listů, kdy má 78 stran o rozměrech 8,5 × 20,5 cm). Papírovina byla získávána z kůry divoce rostoucího fíkovníku. Předpokládá se, že kodex vznikl na Yucatanu jako přepis originálu. Základním obsahem Drážďanského kodexu jsou popisy 260ti denního posvátného cyklu tzolkinu s rituály, které se měly v příslušný den konat. Velká pozornost je ze strany Mayů věnována vyobrazením bohů a obřadům na jejich počest, což však souviselo právě se znalostmi cyklického plynutí času. Závažná jsou mayská data a početní tabulky obsahující závěry astronomických pozorování. Vše je doplněno hieroglyfickými texty - je velmi zajímavé, že Mayové, třebaže měli ustálenou písemnou soustavu, rádi své knihy a spisy kolorovali a jednotlivé znaky vylepšovali. Tím nám značně zkomplikovali pochopení jejich kultury.


Mayský Drážďanský kodex obsahuje velmi zajímavé a přesné informace o planetách, galaxiích a Vesmíru

Drážďanský kodex obsahuje řadu mayských dat a tabulek sledujících východy a západy planet, vzájemné astrologické konjunkce planet, délku tropického roku v rozmezí až 34 000 let a mnoho dalších velmi zajímavých informací. Tato významná písemná památka, která je důležitým dokladem o jedné z nejvyspělejších kultur na americkém kontinentu však zároveň pro Mayskou civilizaci fungovala jako kalendář. Drážďanský kodex je pvažován za nejpreciznější dílo mayské kalendářní literatury, která přežila jak pálení španělských kněží, tak i bombardování za 2. světové války.

V roce 2013 začíná vláda Vodního Hada, který vystřídá vládce roku 2012, a to Vodního Draka - vodní had přináší mnoho vody


Vodní Had nám přináší nové energie a s nimi i obrovské změny. Jejich potenciál můžeme využít na naší cestě, můžeme je ignorovat nebo můžeme jít proti nim. Záleží na nás, zda chceme mít naší cestu lehčí nebo si myslíme, že vše zvládneme nejlépe a žádnou pomoc nepotřebujeme. Tyto vesmírné energie však tady budou ať už se rozhodneme jakkoliv - záleží, zda je využijeme k našemu dobru či je budeme ignorovat a následně budeme překvapeni tím, co se kolem nás děje. Roku 2012 vládl vodní drak, který létá a vše nafukuje, dává najevo okázalost, byl velmi rychlý a nezáleželo mu na detailech. Vodní had ale nelétá, rychlostí neoplývá a má rád vše dokonalé. Takže určitě velikou změnou, která nastává v roce 2013 bude zpomalení všech věcí kolem nás a nalézání nových způsobů jejich řešení a uvádění okolností do praktického života.

Vodní had v roce 2013 radí lidstvu obrátit se kl přírodě, sledovat dění na planetě Zemi a zejména pracovat na sobě i na svém okolí.

Vodní had je velmi hloubavý a tak bude chtít vše, co jsme začali prozkoumat ze všech stran a hodně o tom přemýšlet. Vše, co jsme tedy rozdělali, budeme muset detailně propracovat a přivést k dokonalosti. Had je velmi inteligentní, vyzná se a chce si být ve všem jistý. Vodní had nám tedy v roce 2013 radí hodně využívat rozum, intelekt, chytrost a životní zkušenost. Pokud sami nevíme a neznáme, je lepší se poradit nebo spojit s někým, kdo ví a zná a pomůže. Vodní had je velmi učenlivý a má tendence studovat, vzdělávat se a poznávat nové. Určitěje rok 2013 vhodným rokem na to, abychom si rozšiřovali naše obzory, doplňovali vzdělání a prohlubovali naše znalosti. Had je nejnáročnější zvíře zvěrokruhu, které vyžaduje dokonalost. Tuto dokonalost budeme vyžadovat i my, bude nám také v tomto roce přinášet naplnění.

Vodní had požaduje v roce 2013 preciznost a férové jednání
Při jednání na úřadech, při zkouškách, předkládání projektů, žádostí, výběrových řízeních si musíme dávat pozor a být vždy dokonale připraveni po všech stránkách.

Vodní had a tudíž ani nějaká komise nám neodpustí, pokud bude náš projekt bez chyb, ale třeba i náš zevnějšek bude neupravený - je tedy důležité být ve všech oblastech života precizní. Obsah a forma zkrátka musí ladit za všech okolností. Pokud někoho pozvete na večeři, ať je to se vším všudy. Dobré jídlo, příjemné prostředí, hezké šaty a plnohodnotná konverzace.

Vodní had je velmi zajímavé zvíře, alespoň dle toho, jak nám jej všechny předchozí kultury popisují, a tak si na počátku vztahů, ať jsou již pracovní či soukromé, dávejme pozor a buďme raději více formální a dbejme na společenské konvence.

Vodní had povede lidstvo i k většímu přemýšlení a přemítání o dalších krocích a o budoucnosti, což může znamenat zpomalení v čemkoliv, co děláme. Na poslední straně Mayského Drážďanského kodexu lze vidět vodního hada jak chrlí na Zemi velké proudy vody. Bůh smrti seje smrt z nebes, sup sedí na hlavě člověka zlého, bojovného, ale především černého. Jedná se o jedinou dochovanou ilustraci, kdy člověk je jako mrtvý znázorněn černou barvou - ostatní grafická znázornění lidských postav nesou barvu jinou převážně červenou.

Deprese a spousty vody v roce 2013 mohou být výrazným nebezpečím


Had má sklon k depresím a na to bychom si měli dát pozor všichni bez ohledu na to, v jakém astrologickém znamení jsme se narodili. Jedná se o složitější dobu, spousta lidí tvrdí, že nemá dobrou náladu a když se k tomu přidají negativní vlastnosti Hada, může být na depresi zaděláno. Had nesnáší prohry, je velmi cílevědomý. Takže pokud se nám letos něco nepovede, může to mít velké následky. Je proto lepší se na vše opravdu detailně připravit, abychom případné prohry minimalizovali podobně jako konflikty. Raději se jim tedy vyhýbejme a řešme vše komunikací v hezkém prostředí. Had nesnáší hloupost, takže když si nejsme jisti odpovědí, je lepší mlčet než plácnout nesmysl, neboť pro vodního hada jsou hlouposti velmi vyčerpávající.

Co můžeme očekávat v roce 2013 od znamení Vodního hada


Had je také zvířetem introvertním. Lidstvo to povede k tomu, že si budeme hodně věcí řešit sami v sobě. Koneckonců všechny odpovědi stejně máme sami v sobě, tak nám rok 2013 může pomoci se napojit na naši vnitřní moudrost. Elementem roku 2013 bude voda, podobně jako v roce 2012. Rozdíl bude pouze v její kvalitě. V roce 2013 se jedná o hlubokou jinovou vodu. Tato kvalita vody je vysoce spjata s moudrostí, což ve spojení s kvalitou Hada, který vše ví, nám může hodně pomoci. Jak bylo řečeno, dojde ke zpomalení věcí, ale vše by se mělo pomalu pohybovat kupředu, s jistotou a neochvějnou přesností.
Nové informace, rozvoj technologií a nové poznání slibuje vodní had pro rok 2013


Dále k vodě patří informace, informace nové a spojené s vodou jako takovou, informace spojené s novým poznáním lidstva. Jedná se hlavně o informace hluboké, jedná se o nové zkušenosti. Vesmírné energie přejí tomu, aby se lidé odvraceli od rychlých informací, které jsou třeba povrchní, ale žádali hloubku, moudrost a pravdivost. Komunikace mezi lidmi by měla probíhat na vysoké úrovni, vše, co souvisí s plynutím by mělo jít pomalu kupředu. K hluboké vodě patří také strach. Proto se opět na vše dobře připravujme, ať eliminujeme co nejvíce vlastní nejistotu. Tento strach související s energií vody a nesnášenlivost vodního hada vůči jakýmkoliv prohrám by nás mohla i zastavit v našem jednání a nemuselo by to pro nás být právě dobré.

Mayský cyklus a kalendář Tzolkin a uzavření výrazných etap ve vývoji lidstva

Obecně lze říci, že Planeta Země a Lidstvo společně 3. listopadu 2010 vstoupili do poslední 13. fáze probíhajícího 8. Galaktického, mayského Sedmého Dne. V průběhu tohoto 7. dne proběhne paralelně i všech 13 fází posledního 9. Vesmírného Podsvětí a tím se celý vesmírný vývojový cyklus od Velkého Třesku před 16 miliardami let uzavřel již 28. 10. 2011. Po tomto datu by měla následovala mezifáze přeskládávání reality, kterou můžeme pozorovat i v roce 2013 a příprava na závěrečné vyvrcholení cyklu, které se charakterizovalo jako sjednocení s Galaktickým centrem. Podle Mayského kalendáře roku 2012 skončil 26.000 let dlouhý cyklus, kdy právě 26.000 let je čas potřebný k tomu, aby naše Sluneční soustava udělala úplný kruh kolem Galaxie Mléčné Dráhy. Druhý cyklus skončil v roce 2012 nazýváme Galaktický Rok trvající 225 miliónů pozemských let, které Galaxie Mléčné Dráhy potřebuje k oběhu kolem Velkého Centrálního Slunce - Středu našeho Vesmíru. V roce 2012 se ale dále zakončil také 75.000 let trvající Galaktický Cyklus a 26 milionů let dlouhý Zemský Cyklus.

Oddělení od přírody minulých let se s rokem 2011 vrátilo a my nyní, podle proroctví, budeme schopni postupně usilovat o návrat k přírodě a souznění s Vesmírem

V současnosti jsme radikálně odděleni od přírody. Každé Podsvětí dává přednost jedné mozkové hemisféře. Je důležité si uvědomit, že lidský mozek a mysl lidských bytostí jsou v v holografické rezonanci se Zemí. Rámce vědomí jsou ovládány polaritami jin/jang, které zároveň reprezentují mužský a ženský princip. Jak Podsvětí postupují časem, vědomí postupuje od stavu sjednocení ke stavu duality a poté znovu zpět k sjednocení. Na základě toho jsme schopni předvídat budoucnost. Můžeme vidět vědomí Národního Podsvětí fungovalo v naprosté dualitě. Proto jsme se za posledních 5000 let radikálně oddělili od Přírody, neboť dualita vědomí upřednostňuje výraznou mužskou dominanci. Během Buněčného Podsvětí, tedy 16,4 miliardy let, 102.000 letého Regionálního Podsvětí a 260 denního Vesmírného Podsvětí je vědomí jednotné, mozek funguje v obou hemisférách jednotně, bez oddělení mužského a ženského principu.

Rok 2013 se již nachází v 9. podsvětí, kdy bude lidstvo vystaveno mnoha zkouškám V současnosti jsme se již dostali do devátého podsvětí. Během Buněčného podsvětí jsou osvíceny buňky, a proto buněčné léčení je pro nás nyní nejsilnější, kdy vrcholí Buněčné podsvětí. Například nemůžeme vyhrát boj proti rakovině, ale můžeme sladit emoce a myšlenky se svými buňkami, aby léčily celé naše tělo, a ono se tak mohlo vypořádat s rakovinou. Je potřebné léčení přírodou, aby se zvládlo dvacetinásobné zrychlení z roku 2011. Během 260-denního Vesmírného podsvětí v roce 2011 se na Zemi vrátilo sjednocené, celomozkové vědomí potřetí a my budeme spojeni s Galaxií, budeme se snažit o integraci, která je vstupem k osvícení. 16,4 miliardy let vývoje na Zemi vrcholí v roce 2011 a vyrovnává se v roce 2012. Je zde myšlenka, že evoluci řídí duchovní síly, které působí v materiální říši.

V roce 1998 se Slunce o zimním slunovratu maximálně přiblížilo k rovině Mléčné dráhy. Na tomto místě je třeba připomenout, že Mayové vypočítali, že v roce 2011-2012 Slunce protne Galaktický Střed – mýlili se jen o 14 let. Způsobilo to fyzické změny všeho živého na Zemi – zrychlení našeho vědomí 20x. Galaktické přiblížení má obrovský vliv na stále pokračující přizpůsobování se kataklyzmatu, zejména s ohledem na naše vědomí Sedmý Den jakéhokoli Podsvětí je významným milníkem – 7. Den Planetárního Podsvětí ( 1992 ) byl začátkem počítačové sítě, atd. 1998 kosmologové zjistili, že se náhle zrychlila expanse vesmíru a antigravitační energie se přepnula.



Galaktické Podsvětí upřednostňuje přístup duchovní pravé hemisféry – zájem o duchovno

Zrychlení Planetárního podsvětí ( 1755 – 2011 ) bylo příčinou: - vzniku telegrafu, telefonu, rozhlasu, televize, internetu, mobilních telefonů, avšak tyto technologie ovládá globální elita. Do roku 2011 se objeví nové technologie a zvýší se telepatické schopnosti lidí. Od roku 1998, kdy jsme se přiblížili ke galaktickému středu : Země se postupně přesouvá k pólům, vzrostlo gravitační pole na rovníku a otáčení Země se zpomalilo - bylo vytvořeno nové magnetické pole pro nové velké změny, kdy by mohlo dojít k vyhynutí některých forem vědomí.

Lidská evoluce je přímo a těsně spjata s pohyby galaxie

V roce 2012 podle jedné představy budeme směřovat k singularitě, náš časoprostor expanduje a v největší míře expanze hmota obrátí směr - černá díra je ve středu naší Galaxie a je zdrojem času na vertikální ose devíti dimenzích, je točící se gravitační jádro, které se projevuje v časových vlnách tvořících události na Zemi - začala se aktivovat v roce 1999. Mayští šamani cestovali svým vědomím do černé díry a viděli budoucnost. Původně byla zemská osa vertikální, ale před 11500 lety se naklonila ( 23,5°). Příčinou byla katastrofa. Lidská evoluce je spojena s pohyby Galaxie. Informace získáváme skrze energetické pole, které je nad Zemí, kam přicházejí paprsky z Galaxie, které v určitých intervalech způsobují kataklyzmata, evoluci a vývoj vědomí Lidstva.

XX. Mýty o pádu člověka v mayském chápání světa
Důvod, proč jsou mýty o pádu člověka přítomné ve všech kulturách, spočívá v tom, že lidé ve všech částech světa byli ovlivněni dualitou, která vládla v průběhu mayského Velkého cyklu. Lze říci, že téměř všechna náboženství se vyvinula v reakci na potřebu lidské bytosti vypořádat se s polaritou vytvořenou Světovým stromem.

Všechna tehdejších náboženství byla více či méně zasažena vědomím odloučenosti od Boha a božských bytostí, ba dokonce v Mesoamerice vedla tato potřeba usmiřování bohů až k lidským obětem.

Potřeba náboženské víry se projevuje v civilizacích, které kontakt s Bohem pozbyly. Přesto je však na tomto místě nutné připomenout, že samotná potřeba náboženské víry (latinsky religio, tedy 'znovu spojit') se objevuje pouze a právě v těch civilizacích, které svůj kontakt s božskými silami zcela pozbyly. Náboženství se ve své podstatě snaží nejrůznějšími rituálními prostředky znovu navodit onen ztracený kontakt s božským Zdrojem. Je však třeba si uvědomit, že pokud ona dualita lidského vědomí trvá, náboženství může fungovat pouze jen jako jakýsi tišící prostředek. V obdobích, kdy globální pole vědomí bránilo přímému kontaktu, ztratila náboženství na svém původním významu.

Evoluce lidského vědomí se podle mayských proroctvích odehrává ve vlnách

Evoluce dějin a lidského vědomí se odehrává ve vlnách, které jsou rozdmýchávány chvěním Světového stromu. Rovněž jsme si mohli povšimnout, že jsou to především počátky lichých Nebes, kdy jsou proroci inspirováni k zásadním novým pohledům na Boží přirozenost a smysl stvoření. Tato přímá spojitost mezi vyšší prorockou inspirací a počátkem lichých baktúnů je zvláště zřetelná u Mojžíše na počátku 5. Nebe, lzajáše na počátku 7. Nebe a Ježíše a Pavla na počátku 9. Nebe.

Může proto vyvstat otázka: Proč dochází k důležitým mezníkům ve vývoj i chaldejsko-židovsko-křesťanské tradice právě na počátku lichých Nebes?

Sedm dnů a šest nocí božského stvoření podle mayských proroctví

Odpověď zčásti podává mayský mýtus o stvoření, v němž se praví, že když byl zasazen Světový strom, Světlo vstoupilo do všech lichých a Temnota do všech sudých Nebes. V průběhu Velkého cyklu se tedy objevuje celkem 7 Nebes, při nichž božské Světlo umožňuje prorokům a jejich stoupencům vnímat božskou skutečnost novým způsobem, a 6 přechodných období Temnoty, kdy není nebeský Kříž zřetelný. Z toho tedy vyplývá logický závěr: 7 lichých Nebes a 6 sudých Nebes Mayů není ničím jiným než 7 dnu a 6 nocí Božího stvoření.

XIX. Mayská proroctví a role křesťanství ve vývoji lidstva
Role křesťanství v mayských proroctvích a chápání Mayského kalendáře

Z historie vyplývá, že se zástupy věřících i institucializovaná moc křesťanství narůstaly především za vlády lichých Nebes -tedy právě těch Nebes, o nichž nyní víme, že jim silně dominoval Světový strom a jeho neviditelný nebeský Kříž. Není proto nijak překvapující, že v průběhu pozdních Nebes Velkého cyklu papežský stolec v Římě, Kalvín v Ženevě a Luther ve Wormsu formulovali své nejzásadnější nauky křesťanského vyznání.

Nebeský kříž v mayském chápání transcendentna hraje významnou roli

Na tomto místě je potřeba zdůraznit, že se všichni tito tři velcí muži nacházeli velmi blízko středové dělící linie. V důsledku tvůrčího napětí vytvářeného nebeským Křížem vznikly tyto nauky u jednoho z jeho ramen a odtud se následně rozšiřovaly dál. Není to tedy prvotně křesťanská církev, která šířila kříž, ale naopak nebeský Kříž, který rozšířil křesťanství nebo ještě přesněji : křesťanské církvi bylo umožněno vznášet se na vlnách rozdmýchaných Světovým stromem.

Ve vývoji náboženských tradic se projevují tři základní směry

Martin Luther, teolog, kazatel a reformátor, zakladatel protestantismuVe vývoji chaldejsko-židovsko-křesťanské tradice se objevují alespoň tři jasné tendence. Nejprve se jedná o posun od polyteismu k monoteismu: zatímco na počátku Velkého cyklu sdílel Bůh Stvořitel své místo s mnoha jinými božstvy, které fungovaly jako oživující prvky nejrůznějších přírodních jevů, s každým dalším lichým Nebem jeho vliv povážlivě stoupal. Zde je třeba poznamenat, že na této fyzičnosti je založen i vývojový rozdíl mezi katolicismem a protestantismem: druhý jmenovaný směr, který se mohl naplno rozvinout až ve 13. Nebi, neuznává posvátné tělesné ostatky světců ani jiné fyzické projevy stvoření jako předmět náboženské úcty.

Rozvoj víry v univerzálního Boha v mayském pojetí času a lidského vědomí

Zadruhé: během Velkého cyklu se postupně rozvíjela víra v univerzálního Boha -společného Boha všech lidských bytostí. Cyklus začal u přesvědčení, že každý kmen má svého boha a po svém jej uctívá, později však náboženské soustavy usilují o to, aby obsáhly celé lidstvo bez ohledu na příslušnost. A konečně zatřetí se vytvořila tendence uctívat transcendentního Boha.

Uctívání více bohů jako start Velkého časového cyklu

Na počátku cyklu lidé uctívali mnoho různých bohů, kteří pro ně byli přítomni v přírodních projevech a zasahovali do jejich každodenního života; nacházíme tu boha sklizně, boha deště, boha války či boha rodinného krbu. S koncem cyklu však stále více začíná převažovat představa o bohu, který je transcendentní všemu pozemskému dění. U vývoje celé této tradice tedy podobně jako u vývoje písma pozorujeme, že jsou to právě lichá Nebesa Velkého cyklu, která podněcují stále výraznější projevy původního zárodku. Těchto 7 mocných pulsů duality nicméně neposilovalo jen monoteistickou víru v nadsvětského Boha; protestantismus je v jistém smyslu i dovršením procesu, který odcizil člověka od Boha a způsobil, že se vnímání živoucího Vesmíru zcela vytratilo. Zmizela citlivost vůči duchovním energiím a na úrovni vědomí se v 13. Nebi završilo vyhnání člověka z rajské zahrady. To je cena za poznání jediného Boha zprostředkované abstraktní levou mozkovou hemisférou: prožitek odloučenosti od božské přítomnosti.

Vvoj odloučenosti člověka od živoucího vesmíru v průběhu Velkého cyklu vyústil v konflikt mezi člověkem a Bohem. Tento zvláštní pulsní vývoj odloučenosti člověka od živoucího vesmíru v průběhu Velkého cyklu vyústil v konflikt mezi člověkem a obávaným Bohem, který měl často pověst trestajícího vládce. Protože se lidé v tomto právě převládajícím tvůrčím poli vnímali jen "polovičatě", neboť druhá polovina jejich vědomí byla odstavena, nebylo složité, aby se shledali v přesvědčení, že s nimi není něco v pořádku - a z toho se zrodil mýtus o 'prvotním hříchu', jenž formálně zavedl svatý Augustin kolem roku 420, tedy v době, kdy se vlády ujímal bůh temnoty Tezcatlipoca. Centrem Augustinovy filosofie je Bůh. Augustin pojímá boha jako nemateriální absolutno, postavené proti světu a člověku. Ale na rozdíl od Platóna ruší všechno, co by mohlo vést k panteistickým důsledkům, k jednotě boha a světa. Především emanaci nahrazuje svatý Augustin kreacionismem. To vede k vyhraněnému dualismu Boha a světa, ovšem tento dualismus se liší od manichejského – Bůh je mimopřírodní, nadpřirozené bytí nezávislé na přírodě a člověku, ovšem příroda a člověk naopak zcela závisejí na Bohu. Křesťanský Bůh tvoří i látku, a to zároveň s materiálními věcmi. Čtyři živly byly utvořeny najednou v ukončené podobě. Takže se tu nejedná o dva rovnomocné principy – Bůh a hmota.

Obětování bohům jako výraz raných fází Velkého cyklu v mayském kalendáři

V raných fázích tohoto cyklu lidé přinášeli Bohu oběti, aby si jej usmířili či zahladil i důsledky této roztržky. Později však křesťanská teologie přišla s novým způsobem, jak člověka s Bohem usmířit: začala hlásat, že Bůh kvůli tomu obětoval svého jediného syna. Vezmeme-li v úvahu, že podle jedné z legend byl Ježíšův kříž na Golgotě vytesán ze stromu života z Edenu (Světového stromu), můžeme díky naší nové perspektivě porozumět jedné z nejzákladnějších myšlenek tohoto náboženství: že Bůh přinesl sám oběť, aby se usmířil s lidmi.

Vykoupení lidstva skrze Ježíše Krista jako výraz jednoty Boha a člověka

Ona obrovská síla křesťanské víry, která oslovuje tolik věřících, může být skryta v tom, že se Bůh jakoby snaží řict: "Lituji oné duality, kterou jsem stvořil skrze Světový strom, kdo však ve mně uvěří a bude se snažit žít jako můj jediný Syn, otevře se mu cesta k věčnému životu, kterého se již žádná dualita nedotkne." Tento způsob výkladu pak ospravedlňuje, proč měl být Ježíš Kristus podle Nového zákona ukřižován: měl tak na sebe symbolicky převzít neutěšenou situaci, kterou na lidstvo uvalil Bůh dualitou Světového stromu. Svým vzkříšením z mrtvých pak Ježíš Kristus vyzdvihl budoucí věčný život, který přinese nadčasové kosmické vědomí. Tento 'věčný život' však byl uchystán v daleko hlubší budoucnosti, než si Ježíšovi současníci uvědomovali.

XVIII. Proroctví Mayského kalendáře a mayská proroctví | Existuje Bůh ?
Chaldejsko-židovsko-křesťanská tradice v mayských proroctvích a vývoj momoteistických náboženství

Naše studium způsobů, jakými 13. Nebes ovlivnilo vývoj náboženství člověka, začneme u tradice,k níž se dnes hlásí největší počet vyznavačů. Jedná se o tzv. chaldejsko-židovsko-křesťanskou tradici, což je ->( Chaldejsko je biblické označení Sumeru), která začala v průběhu 13. Nebe dominovat nejen západní polokouli, ale i v jiných částech světa. Tuto tradici formovala řada samostatných pulsů, z nichž se vyvinuly charakteristické projevy každého z nich. Při sledování vývoje této tradice, která se časově kryje s vývojem psaného jazyka, se opět budeme soustředit na lichá Nebesa, neboť právě ona jsou výrazně ovlivňována tvůrčí jinově-jangovou polaritou. Na obrázku je vidět, že byla této tradici připsána středová pozice na středové linii procházející Evropou, třebaže se její počátky nacházejí východněji.

Podle mayských proroctví přichází víra v jednoho Boha Stvořitele z období 1. cyklu.
Je velmi složité cokoli určitého usuzovat o náboženských představách z doby před začátkem Velkého cyklu, neboť z této doby nemáme žádné historické záznamy. Pokud nicméně můžeme soudit, pochází víra v jediného Boha Stvořitele z období I. Nebe Velkého cyklu. Už v této rané době Sumeřané zřejmě uctívali všemohoucího Boha nebes, kterého nazývali An. Ve starověkém Sumeru tento Stvořitel nicméně sdílel svou pozici s houfem nejrůznějších božstev sklizně, domácnosti, deště, hromu a jim podobných. Jak můžeme číst v podání biblických patriarchů, kteří si během 3. Nebe přinesli víru v tohoto Boha Stvořitele z Chaldejska do Kannánu, ztratil již mnohohlavý sumerský pantheon mnoho ze své původní role. Tato skutečnost je v chápání mayského kalendáře velmi významná, neboť došlo k zásadní změně v chápání Boha.

Počátky monoteismu jako víry v jednoho Boha v mayských proroctvích a Žid Mojžíš

Avšak teprve Mojžíš (v souladu s energií 5. Nebe) přinesl spolu s deseti přikázáními, která mu byla Bohem zjevena, Židům důslednou monoteistickou víru, vůbec poprvé na této planetě, na naší mateřské planetě, planetě Zemi.

První ze zmíněných deseti přikázání znělo: Nebudeš míti jiných bohů přede mnou. I když se v tomto požadavku odráží výlučně monoteistické vyznání, zdá se, že bylo omezeno pouze na příslušníky židovského národa. Bůh byl vnímán jako židovský Bůh a v tomto období se Židé pramálo starali o to, zda v jejich Boha věří či nevěří i jiné národy. Adresátem onoho prvního přikázání jsou tedy Židé, kteří se vnímali jako
Bohem vyvolený národ.

Židovští proroci v mayských proroctvích mayského kalendáře

Tato představa výlučně židovského Boha se nezměnila až do počátku 7. Nebe. Tehdy začali vyučovat významní židovští proroci Izajáš, Ámos a Ozeáš - a právě Izajáš byl povolán za proroka přesně v I. roce tohoto baktúnu (748 př. n. L). Izajáš, který bývá v židovské tradici pokládán za největšího z proroků hned po Mojžíšovi a který podobnou roli hraje i v křesťanství, učil, že Bůh využívá nepřátelské národy, jako byly například Egypťané a Asyřané, aby potrestal Židy za jejich bezbožnost. To i jinými slovy znamená, že židovský Bůh začal být nazírán jako vládce i jiných národů a dokonce jako určovatel dějin světa.

Monoteismus, náboženský pokrok a změna v chápání Boha v lidském pojetí pole mayských proroctví

V druhé části knihy Izajášovy, o níž se soudí, že byla sepsána jiným prorokem obvykle označovaným deutero-Izajáš ('druhý Izajáš'), byla tato změna uvažování dovedena do plných důsledků. Tento prorok žil okolo roku 550 př. n. L, tj . přesně uprostřed 7. Nebe. Deutero-Izajáš učil, že i když jsou Židé v Božích očích
něčím víc, je jejich Bůh přesto Bohem všech lidských bytostí.

Uvědomění, že existuje pouze jeden Bůh, který je Bohem všech lidských bytostí, lze považovat za nejvýznamnější náboženský pokrok celého Velkého cyklu. Přestože se chaldejsko-židovsko-křesťanská tradice postupem Velkého cyklu následujícími Nebesy dále vyvíjela, zůstala tato víra jejím neměnným základem. Je třeba si všimnout, že víra v jediného univerzálního Boha byla poprvé vyjádřena uprostřed 7. Nebe, které je rovněž středobodem celého mayského Velkého cyklu.

Symbolika metamorfózy, změny a transformace v proroctví mayského kalendáře

Vzpomeňme také, že 7. Nebe je symbolizováno motýlem. Motýl jako obraz metamorfózy a transformace je pro tento vývojový stupeň na vrcholu sedmiposchoďové pyramidy velmi výstižným symbolem. Je to právě 7. Nebe, v němž opravdu začíná dominovat nový rámec vědomí nad starým a kdy se představa kouzelného vesmíru se zástupy duchů a božstev mění ve víru v jediného, univerzálního Boha. V minulé kapitole jsme rovněž mohli vidět, že během 7. Nebe se začalo tvůrčí napětí Světového stromu zřetelně projevovat v mohutných větrech, které roznesly tuto víru po celé planetě.

Další vývoj v této náboženské tradici, kdy došlo k odtržení křesťanství od židovství, má i na počátku 9. Nebe jasné kontury, neboť jak jsme již viděli, dualita vytvářená Křížem často vede k rozpadu.

Rozchod židovské tradice s křesťanským učením v proroctví starých Mayů

Ježíš působil v letech 30-33 - Pavel, který je podle mínění mnohých skutečným zakladatelem a organizátorem křesťanské nauky, byl obrácen v roce 37 a na své první misijní cesty se vydal někdy kolem roku 40. Skutečný rozchod
mezi křesťanskou a židovskou větví však nastal až při apoštolském sněmu v Jeruzalémě v roce 49, pouze několik málo let po začátku vlády 9. Nebe. Na něm apoštolové rozhodli, že i neetničtí židé, kteří nedodržují Mojžíšovy zákony v plném rozsahu, mohou být zahrnuti do křesťanské komunity. Tento rázný krok vedl k definitivnímu rozchodu se židovstvím, v němž hraje mojžíšovský zákon ústřední roli, a od tohoto okamžiku se tedy křesťanství začíná šířit jako samostatné náboženství.

K odlišení obou náboženství vedly také hlubší vnitřní rozdíly.

Mayové přesně předpověděli ve svých proroctvích univerzální náboženský monoteistický systém

Křesťané, kteří vyjadřovali mentalitu nového Nebe, prosazovali více odpuštění v kontrastu k víře předků, která požadovala 'oko za oko, zub za zub' a jíž se řídili nejen židé, ale celý tehdejší svět. Ježíš rovněž hlásal ukončení všech druhů obětí a příchod Božího království na konci času, v němž budou duše lidí žít věčným životem. Myšlenka, že život má smysl a že dějiny někam směřují, nebyla zřejmě nikdy dříve vyjádřena tak jasně, jako právě v Novém zákoně.

Díky silným větrům 9. Nebe se chaldejsko-židovsko-křesťanská tradice stala univerzální nejen v teorii, ale i v praxi.

Misijní činnost a rozkvět křesťanství se symbolem Kříže jako duality vedoucí k rozporu

Ježíš své následovníky učil: "Jděte do celého světa a kažte evangelium všemu stvoření." Křesťanství se tak stalo proselytickým náboženstvím usilujícím o obrácení celého světa na svou víru. Významným krokem k tomuto cíli bylo založení farnosti v Římě, přímo na dělicí planetární linii, už ve 40. letech 1. století, z níž později vyrostl papežský úřad. Během nového Nebe počet stoupenců křesťanské víry i její politická moc neustále narůstaly a na jeho konci se křesťanství stalo státním náboženstvím římské říše; 9. Nebe lze do značné míry považovat za průlom do nového Světla.

Mayská kultura zanechala předpovědi o temném středověku

V průběhu 10 . Nebe v období temného středověku, jemuž vládl Tezcalipoca - byla vůdčí role papežského úřadu nicméně zpochybněna irskou a byzantskou církví, a především islámem. Když se toto Nebe nachýlilo ke svému konci, moc církve usídlené pod středovou linií Kříže se však znovu upevnila. Došlo k tomu díky její iniciativě o znovuustavení svaté říše římské, takže v průběhu II. Nebe (829-1 223) bylo na křesťanství obráceno mnoho národů severní a východní Evropy.

Nakonec, jak již bylo uvedeno dříve, s úsvitem 13. Nebe vyústila třicetiletá válka v založení protestantské církve, tedy k založení vyznání, které se zakrátko přemístilo do Severní Ameriky. V průběhu 13. Nebe se obrácení amerického kontinentu na křesťanskou víru dovršilo a prostřednictvím kolonialismu a misijní činnosti se toto náboženství rozšířilo i do ostatních částí světa, především'do Afriky, asijské části Ruska a Oceánie.

XIV. Mayský kalendář - 2012 - Proroctví Mayského kalendáře | Celoplanetární mozek a nejvyšší hermetický zákon Vesmíru
Hermetický zákon a celoplanetární mozek jako teorie o podobnosti všeho živého, jako nejvyššího zákonu Stvoření, který v Mayské kultuře hrál významnou roli. Sama mayská proroctví pak jsou již jen přirozeným pochopením určitých zákonů Vesmíru, na základě jejich znalostí můžeme vědět, co se na Zemi dá očekávat.


Model živého světa, živoucí planety založený na čtyřech světových stranách je ve shodě s tzv. hermetickým zákonem, který praví "Jak dole, tak i nahoře", neboť upozorňuje na existenci řady paralel mezi "globálním mozkem" celé planety a lidským mozkem. Na základě toho si můžeme uvědomit, že odlišné funkce obou hemisfér našeho mozku jsou mikrokosmickým zrcadlením východní a západní polokoule naší rodné planety Země.

Paralela mezi lidským mozkem a nejvyšší kosmologií Světového stromu o niž se mayská proroctví opírají. Racionální, skutkově orientovaná západní polokoule je tak paralelou levé, spíše "mužské" poloviny mozku s centry pro analytické myšlení, řeč, počítání a logiku. Meditativní východní polokoule je naopak paralelou pravé, intuitivní a celostně orientované "ženské" poloviny mozku, která je vybavena centry pro prostorové a umělecké dovednosti. Znamená to, že rozdílné duševní přístupy, které pokládáme za typické pro obyvatele Východu a Západu jsou ve svém důsledku generovány vibracemi kosmologie Světového stromu.

Kosmologie vibrací Světového stromu lze pozorovat na vývoji kultur v odlišných částech planety


V této celoplanetární mozkové struktuře postavé kolem právě této kosmologie, tedy kosmologie Světového stromu, představuje oblast Itálie a Německa komplex hypothalamu a hypofýzy, regulační centrum mozku savců. Právě dnes nebudeme těmto zemím přisuzovat tyto ústřední pozice, během renesance a reformace je však zcela jistě zastávaly. Skrze římskou a později římsko-německou říši a skrze papežský stolec dominovala tato oblast alespoň evropské historii po celých 2000 let.

Mayská proroctví o vzniku a vývoji lidstva včetně zániku kultur souvisí se znalostí cykličnosti času a kosmologií Světového stromu

Severně od těchto zemí podél téhož poledníku představují severské země, zejména dnešní Švédsko epifýzu. Střední Afrika, kolébka lidstva pak zastupuje malý mozek, nejstarší mozkový oddíl, který hraje klíčovou roli v rovnováze, motorice a emočních projevech. Na opačné straně světa leží Havajské ostrovy s mezinárodním střediskem pro sledování vesmíru, jehož teleskopy jsou umístěny na ostrově Maui, tak doslova mohou reprezentovat i zrakové centrum, skrze nějž tento planetární mozek hledí do Vesmíru. Stejným způsobem, jakým lidé používají levou hemisféru při normální funkci mozku, a tato polovina má na starosti vnější interakce, hledal svět alespoň do dneška vůdčí roli především na západě, v USA.

Způsob chápání a prožívání života v odlišných lidských kulturách lze na základě znalostí Mayů snadno pochopit

Zatímco většina obyvatel východní polokoule žije spíše v historickém kontextu, Američané žijí hlavně přítomností a mají k životu převážně účelový přístup. Na základě tohoto schématu lze snadno pozorovat, že mentality různých částí světa jsou výsledkem tvůrčího procesu, který v planetárním kontextu generuje odlišná jin-jangová pole. Lze tedy říci, že v závislosti na tom, kde na planetě žijeme, je naše individuální vědomí podmiňováno příslušnou mentalitou čtyř světových stran. Podle nauk Mayů je pak Světový strom pramenem života, lidské bytosti nevyjímaje, a proto proměnil tuto Zemi v živý, pulzující svět, v němž jsou všechny části vzájemně propojené a na sobě závislé.http://www.presny-cas-online.cz/maysky-kalendar-mayska-proroctvi-mayskeho-kalendare-XIV-celoplanetarni-mozek-nejvyssi-hermeticky-zakon
mayska-proroctvi-celoplanetarni-mozek.jpg
stažený soubor.jpg
Mayský kalendář v pravém světle
Čtvrtek, 24. února 2011 Příroda a životní prostředí, Světové dění, Věda a výzkum, Ze života...
Výřez z Drážďanského kodexu, str. 9V první řadě chci zdůraznit, že mayský kalendář neříká níc o konci světa. Apokalyptické předpovědi jsou mezi lidmi poměrně populární, hodně na ně slyší. Ale spojovat je s tímto kalendářem? O to se může pokoušet snad jen člověk, který o něm neví zhola nic.

Velikou úlevu v tomto ohledu přinesl švédský mikrobiolog Carl Johan Calleman, který po dlouhém zkoumání a spolupracování s původním mayským obyvatelstvem a dalšími badateli určil vrcholové datum na 28. října 2011 a tím nadobro překonal celosvětový hype kolem konce světa a roku 2012.

Abyste mohli porozumět tomu, proč je vrchol stanoven zrovna na toto datum a co vlastně znamená, poodhalím nejprve něco více o mayské civilizaci, a především o členění a systému jejich kalendáře.

Kdo byli staří Mayové?

Mayové byli američtí indiáni – vlastně ještě jsou, jen už nemají svůj vlastní stát. Jejich kultura se však spolu s kalendářem dochovala dodnes.

Mapa území říše starých Mayů
Mapa území říše starých Mayů
Žili na území dnešního jižního Mexika, Belize, Guatemaly a Hondurasu. Jejich vyspělá civilizace vznikala v podobném období jako římská říše. Mezi lety 200–300 n. l. se Mayové rozrostli po celém území střední Ameriky.

Dlouho byli v Americe jediným národem, který měl své vlastní písmo. Základy pro jeho rozluštění položil ruský lingvista a etnograf Jurij Knorozov v 50. letech 20. století.

Jedním z hlavních dochovaných materiálů s mayskými texty je Drážďanský kodex. Své jméno získal podle města, kde je uložen již od roku 1744 (5 let po odkoupení od soukromého vlastníka ve Vídni). S velkou dávkou štěstí se tedy dostal do těch správných rukou – záleží však na úhlu pohledu, protože jeho poměrně velká část byla poničena vodou při bombardování za 2. světové války.

Jak vypadá mayský kalendář?

Na rozdíl od naší civilizace staří Mayové používali třináctkovou soustavu. Měli také 13 bohů, jejichž jména se nedochovala, a proto se nejčastěji používají jména aztécká. Přestože se jazyk Mayů a Aztéků značně lišil, jejich kultury měly k sobě velmi blízko. Číslo 13 je pro obyvatele střední Ameriky posvátné a je také základem celého mayského kalendáře a počítání času.

V analogii k našemu měření času, každý den (kin) má 13 hodin, hodina má 13 minut, minuta 13 sekund a tak dále – do nekonečna.

První „ozubené kolo“ mayského kalendáře, tzv. tzolkin, obsahuje 20 denních znamení – odtud 1 měsíc (unial) má 20 dní (kinů) – a 13 galaktických tónů. To dává dohromady 260 dní (13 tónů × 20 znamení). V překladu tzol znamená počet, kin je den.
Každý den z tzolkinu pak navazuje na jeden z 365 dní druhého kola. To obsahuje 1 tun (360 dní), po němž vždy následuje 5 bezejmenných nešťastných dnů. Tomuto období se říká wayeb. Mayové věřili, že během těchto dní nic nebrání špatným silám v tom, aby způsobovaly katastrofy, nemoci a jiné zlé věci. Často ani nevycházeli z domů, nemyli se a nepoužívali hřeben. Naproti tomu pořádali různé obřady, aby jim bohové v tomto nebezpečném období pomohli.

Každých 52 let dojde k synchronizaci slunečního a náboženského kalendáře – tun a tzolkin se dostanou do své původní polohy. Staří Mayové tuto událost brali velmi vážně. Na konci tohoto dlouhého cyklu probíhaly velké oslavy. Uhasili veškerý oheň v zemi, smazali všechny dluhy a příští ráno začali načisto znovu. Ráno rozdělali nový oheň a ten pak kněží a poslové z chrámů předávali lidem. Celý mayský kalendář popisuje cestu vývoje ke stavu, kdy si jedinec může vědomě spoluvytvářet to, co prožívá.https://josefstepanek.cz/maysky-kalendar-v-pravem-svetle
léčba+energie orgánů-čakry..jpg
Diagnostika energií těla
Diagnostika energií těla
Ze 13 na dotaz-DSCN0775.jpg
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one