i286260064317504275._rsw1280h960_szw1280h960_.jpg

Věříte na uvíznutí duše, zde?

Prokletí temných sil
Prokletí temných sil

Věříte nebo setkali jste se již s formou negací - kletby černé magie? /woodo, satanská kletba.../

Karmické čištění
Karmické čištění
E-mail
Heslo
stažený soubor.jpg
POUŠŤ

Základní druhy pouští
erg, což je písečná poušť pohyblivých dun. Na Sahaře je zastoupena poměrně málo, pokrývá pouze jednu pětinu rozlohy. Erg je skoro bez vegetace, výjimkou je jen pár tamaryšků. S ergy se setkáme na západní Sahaře (Erg Igidi, Erg Šeš, Velký západní a Velký východní erg), v Libyjské poušti a Nigeru (pouště Ténéré a Grand Erg de Bilma). Saharský písek je poměrně mladý, není mořského, nýbrž pev-ninského původu a představuje zvětralý kenozoický materiál.
reg nebo serír, což je šterkovitá (resp. oblázková) poušť a je to převažující typ na Sahaře,
hamáda, což je kamenitá poušť s holými skalními výchozy a kameny, příkladem může být Hamáda al-Hamrá v severozápadní Libyi nebo hamády na okraji pohoří Ahaggar, Tassili a Tibesti./wikipedie/

1.SAHARA– severní Afrika
Rozloha: 9 100 000 km2
Sahara je největší pouští na světě. Stálých obyvatel je tu méně než 2 miliony, většinou jde 0 kočovníky, jakými jsou například Tuaregové. Podle geografů je její součástí i Negevská poušť v Izraeli.
Charakteristika: skalní a horské oblasti, štěrkopísky, solné pláně, mohutné oblasti písečných dun. Centrální oblast sužují i několikaletá sucha bez kapky srážek.
Rostlinstvo a zvířena: akát a tamaryšek, v oázách palmy, pouštní antilopa, fenek, zmije růžkatá, šakal, ještěrka, a štír.

2. AUSTRALSKÁ POUŠŤ – Austrálie
Rozloha: 2 300 000 km2
Australskou poušť i přes nehostinné podmínky obývají už více než 30 000 let kmeny domorodců.
Charakteristika: je rozdělena na několik celků: Velkou písečnou, Viktoriinu a Simpsonovu (všechny tři jsou písečné), a dále Gibsonovu a Stuartovu poušť (kamenité pouště).
Rostlinstvo a zvířena: akát, eukalyptus, ostřice, nízké trávy, ještěrka, dingo, klokan a další vačnatci, divoký králík, myš, plazi.

3.ARABSKÁ poušť – Arabský poloostrov
Rozloha: 2 300 000 km2
Poušť je po tisíce let obývána kočovnými arabskými kmeny. Od počátků historie lidstva přes ni vedly obchodní i dobyvatelské cesty mezi Afrikou a Asií.
Charakteristika: téměř celé území je pokryto pískem, nacházejí se v ní oblasti s nejrozsáhlejšími písečnými dunami na světě.
Rostlinstvo a zvířena: akát, oleandr, slanomilné traviny, velbloud, gazela, ještěrka, šakal, drobní hlodavci.

4. GOBI – jižní Mongolsko a severní Čína
Rozloha: 1300 000 km2
Poušť navazuje na severu Číny na menší pouště Taklama-kan a Alašan. Patří mezi nejchladnější pouště na světě, v období prudkých lijáků se na ní objevují i prudké řeky.
Charakteristika: střídají se všechny druhy povrchů, od písečných dun přes štěrkové a kamenité pláně až po vyschlá slaná jezera.
Rostlinstvo a zvířena: nízké keře, sa-xauly, bohatství travin, drop, divoký osel, gazela džejran, horská ovce, kozorožec horský, pavouci, drobní hlodavci. ,

5. KALAHARI – jihozápadní Afrika
Rozloha: 520 000 km2
Domorodci, kteří žijí převážně na okraji buše, obývají ve skupinkách i centrální oblasti pouště Kalahari už přes 20 000 let. Charakteristika: převážnou část pouště pokrývá písek, menší část štěrkopísky a kamenité pláně
Rostlinstvo a zvířena: akát, aloe, gazela, gerbil, pouštní hlodavci, hyena, hmyz.

6. CHIHUAHUAN – Mexiko a jihozápad Spojených států
Rozloha: 455 000 km2
Největší severoamerická poušť. Převážnou část pouště tvoří národní park, kde je kupodivu několikanásobně vyšší výskyt nejrůznějších druhů ptáků než v ostatních parcích USA
Charakteristika: náhorní plošina, na které se střídají kamenité a písčité oblasti. Velkou část území pokrývají i horské hřebeny a ojedinělé stolové hory.
Rostlinstvo a zvířena: množství druhů kaktusů, nízké keře, mesquito, mexický mák, slanomilné traviny, kojot, chřestýš, drobní hlodavci a hmyz.

7. MONTE – Argentina
Rozloha: 325 000 km2
Poušť je oživena poměrně velkým počtem zvířat i rostlin díky častějším dešťovým srážkám.
Charakteristika: převážnou část pouště pokrývají písky, jsou na ní však i štěrkové oblasti a oblasti kryté zeminou
Rostlinstvo a zvířena: kaktusy, nízké keře, ostré traviny, pásovec, jaguár, puma, hlodavci.

8. SONORSKÁ poušť – jihozápad USA a část Mexika
Rozloha: 312 000 km2
Sonorská poušť má ze všech světových pouští nejbohatší zastoupení živočišných a rostlinných druhů a je považována za nejkrásnější poušť na světě.
Charakteristika: střídají se zde písečné oblasti se štěrkovými a kamenitými plochami, část kryje i zemina. Ze všech severoamerických pouští má největší roční nadílku dešťových srážek.
Rostlinstvo a zvířena: agáve, pouštní lilie, mesquito, nízké keře, množství travin, kaktusy, sova, množství hlodavců, tarantule.

9. THAR – Indie a Pákistán
Rozloha: 200 000 km2
Poušť je oproti předešlým více zabydlena lidmi, nacházejí se v ní malé osady s deseti až dvaceti domy i hinduis-tické kláštery.
Charakteristika: většinu pouště pokrývá písek, jen malé plochy jsou kryté štěrkem. Duny, které jsou vyhledávanou turistickou atrakcí, jsou malých rozměrů.
Rostlinstvo a zvířena: akát, euphorbie, nízké keře, traviny, velbloud, ještěrka, kobra, šakal, drobní hlodavci.

10. MOJAVE – jihozápad USA
Rozloha: 65 000 km2
V této převážně slané poušti se nachází i světoznámé Údolí smrti (Death Valley), které se objevuje v řadě westernových příběhů.
Charakteristika: poušť je střídavě pokryta pískem a řídkou zeminou, v oblasti jsou rozsáhlé solné pánve.
Rostlinstvo a zvířena: rozmanité druhy kaktusů, trnových keřů, pouštní traviny, horská ovce, kojot, divoký králík, ještěrka, hlodavci a hmyz.http://21stoleti.cz/2004/05/21/10-nejvetsich-pousti-sveta/
Poušť

-je nehostinná oblast s minimem srážek a vysokými teplotami.
Povrch tvoří souvislá vrstva sypkého písku, která je velice silná, řádově stovky metrů, možná až kilometry. Počasí se pravidelně mění, 364 dní v roce je jasno a slunečno, střídající větrné bouře.
Ve dne teploty šplhají až k 70 °C - závěrem roku, před dnem deště dosahují až 90 °C, v noci naopak pravidelně klesají k nule.
Poušť je tedy neúrodná oblast, která trpí nedostatkem vody (za horní hranici srážek se považuje 250 mm ročně). Jedním z charakteristických rysů je nedostatek vegetace. Pouště se vyskytují především v oblastech kolem obratníků. Klasickým příkladem pouště je Sahara či Arabská poušť. Je potřeba si ale uvědomit, že kromě těchto tzv. horkých pouští, vyskytujících se převážně v oblasti obratníků, rozlišujeme také tzv. studené, nebo taky polární pouště nad Grónskem či Antarktidou, tzn. v oblastech polárních tlakových výší.
GOBI
GOBI
GOBI
Gobi (mongolsky Говь, Gov', čínsky 戈壁沙漠, pinyin Gēbì Shāmò, český přepis Ke-pi ša-mo) je jedna z nejstarších a největších pouští světa, ale oproti ostatním suchým oblastem má několik nepravidelností, které ji od ostatních značně odlišují. Rozkládá se v severní Číně a jižním Mongolsku. Poušť je ohraničena pohořím Altaj a travnatými stepmi Mongolska na severu, Tibetskou náhorní plošinou na jihozápadě a Velkou Čínskou nížinou na jihovýchodě.

Hranice Gobi nejsou přesně a jednotně definovány. Částečně za to může nejednoznačnost samotného výrazu говь, kterým se ve Vnitřním i Vnějším Mongolsku neoznačuje pouze konkrétní území, ale také obecněji typ krajiny. V nejširším smyslu se pod pojem Gobi zahrnují veškeré pouštní oblasti od Pamíru (77° v.d.) k Chinganu (116 až 118° v.d.) a od Altaje, Changaje a úpatí Zabajkalských hor na severu po Kchun-lun a Severočínskou nížinu na jihu. Takové vymezení by pod Gobi řadilo mj. i poušť Taklamakan, Džungarskou pánev a Ordoskou plošinu; tyto pouště nicméně vyplňují své vlastní pánve a přinejmenším z geomorfologického hlediska se považují za samostatné celky.

Théodore Monod naproti tomu omezil Gobi na jih Mongolska a sever Vnitřního Mongolska. Pouštní pohoří Alašan a Pej-šan na západě podle něj už tvoří samostatné celky. Severozápadní hranici tvoří Altaj, na severu Gobi přechází v severo-mongolskou step, na východě ji ohraničuje Mandžusko. Působením větru se Gobi rozšiřuje dále na jih a místy se blíží na pouhých 70 km k Pekingu.

Rozlohou 1 300 000 km² se Gobi řadí mezi největší pouště na světě. Další primát si Gobi drží vzhledem ke svému geografickému postavení, neboť jde o nejseverněji položenou poušť na zemském povrchu. Do dnešního dne se jedná o velmi málo prozkoumanou část světa. Zabírá přibližně 30% plochy Mongolska a velké oblasti Číny. Rozkládá se v pánevné oblasti, která je situována do nadmořské výšky přes 1000 metrů, což se projevuje na teplotách zde panujících.

Celá oblast Gobi rozhodně není poušť v pravém slova smyslu. Na mnoha místech jde spíše o monotónní polopoušť, případně step. Pouhá tři procenta území tvoří typické písečné duny, v Mongolsku nazývané els. Značnou část povrchu tvoří holá skála. V pustině se lze setkat i s jezery, mnohdy slanými.
Jde o jednu z nejchladnějších pouští, kde se teploty mohou pohybovat mezi -40 °C v zimě až po 40 °C v létě. Průměrné srážky nepřesáhnou 76 mm vody za rok, což řadí poušť mezi jednu z nejsušších oblastí světa; to se projevuje na její obydlenosti, která patří mezi nejnižší na světě. I přes tyto extrémní parametry však nemůžeme na poušť Gobi pohlížet jako na nekonečné oblasti písečných dun (písečné oblasti zabírají maximálně 3% z celkové rozlohy) - setkáváme i s bohatou biodiverzitou, protože se rozprostírá na obrovském území, kde nechybí hory, lesy či stepi.

Historie vzniku pouště sahá hluboko do minulosti naší planety. Před 300 milióny let v karbonu byla Gobi mořským dnem, ale potom nastala horotvorná činnost, která měla za následek vyvrásnění pohoří Altaj či Ťan-šan. V další geologické etapě druhohorách se Gobi stala úrodnou oblastí, kterou v hojných počtech obývali také neptačí dinosauři, po kterých je nyní na poušti možno nalézt mnoho fosilních kosterních pozůstatků. Proslulé paleontologické expedice do této oblasti byly zahájeny Američany ve 20. letech minulého století[1]. Koncem období křídy (asi před 65 miliony let) ale začalo docházet k dramatickým klimatickým změnám, které měly za následek změnu srážkového režimu - výrazné omezení srážek, což se projevilo na druhotném vyschnutí řečišť a změně biotopu z bujné vegetace na trávu a keře.

Fauna a flora je i v pouštní oblasti bohatá. Mezi nejvýznamnější rostliny patří stepní tráva, tamaryšek, divoký tymián. Z říše živočišné máme možnosti potkat ovce argali, sněžného leoparda, kozorožce horského, gobijského medvěda, velmi vzácný druh koně Převalského a mnohé další. Díky bohatému životu a množství ojedinělých druhů byly velké části Gobi prohlášeny za národní parky (například Velká gobijská rezervace).

Poušť je nalezištěm uhlí, ropy, tyrkysu, achátu, křišťálu a dalších.

K poušti Gobi se vztahují i mnohé legendy a vyprávění o tajemném živočichu, který se nazývá v místním nářečí Olgoj Chorchoj. Údajně jde o 1 až 1,5 metru dlouhého slepého červa, který by měl žít v písečných oblastech a měl by mít na svědomí i lidská úmrtí./wikipedie
olgoj chorchoj-smrtící legendární červ v poušti Gobi
olgoj chorchoj-smrtící legendární červ v poušti Gobi
OLGOJ CHORCHOJ

Olgoj chorchoj (mongolsky олгой хорхой; olgoj = červovitý přívěsek, chorchoj = červ) je mytický písečný červ, jehož výskyt se často situuje do jižní části asijské poušti Gobi. Existence tohoto tvora nebyla dokázána (2016).
Jde o legendu, jež má údajně mnoho svědků a podivných úmrtí, leč není věděcky stále doložen.

Ač existují svědectví několika očitých svědků a mnoho legend o tomto pouštním červu, jeho existence je velmi pochybná.

Žádný z vědců tohoto mytického tvora nikdy neviděl, ale víra v něj je mezi Mongoly silná a někteří jsou přesvědčeni, že se nejedná o zvíře, ale o nadpřirozenou bytost, a tak se bojí jeho jméno jen vyslovit.[1] Svědectví jsou údajně téměř shodná, tudíž nelze možnost existence zcela jednoznačně popřít.

Údajně jsou známy situace, kde pastevci vyprávějí o svém setkání s olgojem. Jeden takový příběh popisuje muže, který jednou vstoupil do jurty a viděl tam na zemi ležet olgoje, tak rychle popadl ocelový kotlík na čaj, který se nachází ve většině jurt, olgoje jím přikryl a rychle vytáhl ven před jurtu. Kotlík ovšem téměř okamžitě zežloutl a jevil známky jako po leptání kyselinou. Ostatně údajně všechny věci, které přišly do přímého kontaktu s olgojem, žloutnou díky působení silného jedu, který je pravděpodobně takového složení, že dokáže leptat i kov. Díky tomuto jevu se v mnoha textech o olgoji objevují informace o tom, že jej přitahuje žlutá barva, ale je to jenom domněnka.[zdroj?]

Pátrat se po olgojovi vydala v roce 1990 česká výprava[1], v červnu 1991 v časopise Fate publikoval Ivan Mackerle článek, kde tvrdí, že olgoj zabíjí elektrickým proudem.
Někteří zoologové si myslí, že by se mohlo jednat o jeden z druhů z čeledi scinkovitých – někteří z nich jsou jen málo podobní plazům, např. australský scink uťatý, jehož hlava i ocas jsou jen málo rozeznatelné od těla. Ovšem scinci mají bez výjimky nožky, zatímco všechna svědectví o olgojovi poukazují na tělo bez končetin.

Bývá popisován jako hladký živočich připomínající přerostlou žížalu nebo také tlusté střevo naplněné krví. Dosahuje údajně délky 0,5 až 1,5 metru.[1] Někteří pro popis jeho zevnějšku používají také výraz „šiška salámu“. Dle výpovědí dokáže člověka usmrtit na vzdálenost až šesti metrů.[1] Při útoku se jeho narůžovělá barva změní v rudou, jeho přední část těla se vztyčí a celkově velmi ztmavne.

Objevuje se jen v červnu a červenci, nejteplejším období roku, kdy se zahrabává do písku nebo zalézá do děr. Při pohybu se neplazí dopředu, ale koulí se do strany, jakoby zametal, a zanechává tak charakteristickou stopu.

Jedna verze tvrdí, že olgoj používá pro útok elektřinu, kterou generuje ve svém těle, a poté pomocí výboje zasáhne svůj cíl. Druhá verze spočívá v tom, že olgoj má na svém těle vak, nebo lépe bublinu, kterou v případě potřeby naplní jedem, který vytváří pomocí složek své potravy, a rychlým smrštěním bubliny naplněné jedem dojde k jejímu protržení a vystříknutí jedu na cíl. Složení jedu je dostatečně silné na to, aby zabilo dospělého člověka po několika sekundách kontaktu s pokožkou./wikipedie
Monte- Argentina
Monte- Argentina
MONTE - POUŠŤ ARGENTINY

Nachází se v Argentině v severní Americe, pokrývá přibližně podhorské oblasti Catamarca , La Rioja , San Juan , San Luis a Mendoza provincie, plus západní polovinu La Pampa a extrémní sever Río provincie černocha , Poušť leží jihovýchodně od pouště Atacama v Chile , severně od většího patagonské pouště , na východ od And a na západ od pohoří Sierra de Córdoba . Poušť leží jihovýchodně od Atacama v Chille, severně od vnější patagonské pouště, na východ od And a na západ od pohoří Siera de Cordoba.

Poušť vlivem závětří And leží ve srážkovém stínu, takže zde téměř neprší. Díky této vyprahlosti se zde zformovala poušť Monte společně s okolními pouštěmi.Vyprahlé země představují přibližně 60% z celkové plochy Argentině, a nachází se ve třech hlavních biogeografických provincií: Patagonie, Puna a Monte.To představuje více než 38 milionů hektarů v západní oblasti oblast země, v provincii Salta, TucumaHn, Catamarca, La Rioja, San Juan, Mendoza, La Pampa, Neuque'n, Riho Negro, Buenos Aires a Chubut. Celé území je nazváno zřejmě podle nefunkčního stratovulkánu Monte Pissis. I zde žije větší počet živočichů a rostlin, vlivem závětří, které jim poskytují Andy.
Thar
Thar
THÁR - INDICKÁ POUŠŤ

Thárská poušť (nebo také poušť Tharr nebo Velká indická poušť) je pouštní a polopouštní krajina na území indického subkontinentu ležící východně od dolního toku řeky Indus.

Na jihovýchodě Pákistánu přechází do pouště Cholistánské, která zasahuje do jihovýchodních oblastí Paňdžábu a východní části Sindhu. Jedná se z poloviny o písčitou poušť s typickými dunami. Obě pouštní oblasti zabírají celkem asi 238 700 km².

Thárská poušť, charakteristická extrémními teplotami, horkými písečnými bouřemi a po většinu roku podnebím bez deště, se zdá nehostinným místem pro jakoukoli formu života. Tato rozsáhlá oblast však zdaleka není neplodná a neobývaná - její písečné duny, travnaté porosty, skalní výčnělky a solné roviny jsou životním prostředím pro širokou škálu trav, křovin, stromů a také pro množství savců, ptáků a plazů.

Vedle asi dvou třetin pouště, které leží v Rádžasthánu, se zbytek pouště nachází na jihu provinciích Harijána a Paňdžáb a na severu v Gudžarátu. Na severu poušť hraničí s řekou Satledž, na východě naráží na pohoří Aravalli, na jihu na obrovská ložiska soli (jejich anglický název je Rann of Kutch) a na západě její hranici vymezuje řeka Indus. Rozloha Thárské pouště závisí na tom, jak velká území místní savany (která se přechodně mění v poušť) se započítají. Podle mezinárodní organizace WWF je rozloha Thárské poušti 238 700 km², severozápadní oblasti plné trnitých keřů pokrývají dalších 488 300 km².

O datu vzniku pouště se mezi vědci vedou spory. Mnozí zastávají názor, že Thárská poušť existuje již 4 000-10 000 let, podle jiných začalo území vysychat mnohem později. Podle této teorie poušť vznikla v letech 2 000 – 1 500 před naším letopočtem, kdy vyschla řeka Ghaggar. Díky novým průzkumům bylo zjištěno, že důležitý dopad na toky řek v oblasti a jejich vysychání měly změny klimatu a také posuny tektonických desek.

Thárská poušť je písečnou pouští s četnými dunami, které dosahují výšky i 150 metrů. Asi 10% pouště tvoří pohyblivé duny, zbytek se skládá z pevných dun a z dunových přechodů, skal a solných ložisek. Většinu pouště nepokrývá žádná vegetace. V těch oblastech, kde se vegetace vyskytuje, se jedná většinou o různé traviny a keře. Nejvyšší duny se nacházejí na jihu, naopak na severu dosahují i ty nejvyšší jen asi 16 metrů.

Půda té nejsušší části je převážně pískovitá, částečně jílovitá. Hlubší zemina je těžší a může obsahovat ztvrdlé částečky jílu, uhličitanu vápenatého nebo sádrovce. Kyselost půdy se pohybuje mezi 7 a 9,5 pH. Úrodnost půdy stoupá od západu na východ, voda je vzácná a nachází se v hloubkách od 30 do 120 metrů pod povrchem.

Teploty jsou v Thárské poušti extrémně kolísavé, pohybují se od bodů mrazu v zimě, až po 50 °C v létě. Roční dešťové srážky se pohybují pod 150 mm na západě a asi 350 mm na východě na okraji pohoří Aravalli. Celkově množství srážek v oblasti klesá. Prší prakticky pouze v období dešťů, které přicházejí od jihozápadu v období od července do září.

Podobné je to s rychlostí větru: v zimě vane vítr rychlostí okolo 3 km/h, v květnu a červnu dosahuje rychlosti i 32 km/h. V létě také obvykle přicházejí písečné bouře s vichřicí o rychlosti až k 130 km/h. Podzemní voda je jen velmi těžko dostupná, navíc často znečištěná solí, z toho důvodu nejsou v poušti žádné oázy.
Thárská poušť je obydlená převážně hinduisty, muslimy a také sikhy. Podél řeky Hakry byly nalezeny pozůstatky harappské kultury, jejíž počátky sahají až do 2. poloviny 4. tisíciletí př. n. l.

Původními obyvateli Thárské poušti jsou nomádští chovatelé dobytka, kteří již po generace pěstují ty nejušlechtilejší velbloudy v Indii. Mezi jejich zákazníky najdeme jména četných indických maharádžů. Roku 1986 byl dostavěn více než 500 km dlouhý vodní kanál, který do pouště přivádí vodu z Paňdžábu. Díky tomuto kanálu došlo v oblasti k významnému rozvoji zemědělství.

Největší pouštní města, kterými jsou Džódpur, Džejsalmer, Bahávalpur a Haiderad, jsou spojena železnicí. Největší z nich, Džódpur, leží v křovinaté oblasti, Bikaner a Džejsalmer leží přímo v poušti./wikipedie
SAHARA
SAHARA
SAHARA

Sahara je největší poušť světa (podle některých zdrojů jsou za poušť označovány i polární pustiny Antarktidy a Arktidy, pak by byla Sahara rozlohou až třetí v pořadí); rozlohou 9 269 000 km² zaujímá téměř stejnou plochu jako Čína nebo USA. (V arabštině zvuk sahra znamená „poušť“.) Rozkládá se od severoafrického pobřeží Atlantského oceánu až k pobřeží Rudého moře na území 10 států (Egypt, Libye, Alžírsko, Tunisko, Maroko, Mauritánie, Niger, Čad, Mali a Súdán). Plocha, kterou Sahara zaujímá, má zhruba tvar lichoběžníku o délce 4500 - 5500 km ve směru západ-východ a šířce 1500 - 2000 km od severu k jihu.

Na severu Sahara zasahuje až k úpatí pohoří Atlas, v Libyi a Egyptě až k pobřeží Středozemního moře. Na jihu v oblasti tzv. Sahelu přechází poušť do pásma stepí a savan. Jižní hranici tvoří přibližně linie vedoucí od západu k východu přes tok řeky Senegal, střední tok Nigeru, Čadské jezero, oblast súdánského Dárfúru a soutok Nilu s Atbarou.

Povrch Sahary tvoří převážně kamenitá poušť - skalnatá (hamada), oblázková či štěrková (reg) nebo hlinitá (sebh). Menší část zabírají pouště písečné (ergy). Na severu se rozkládají na plošinách s nadmořskou výškou do 500 m, dále na jih se podél libyjského pobřeží plošina zvedá až o 796 m a pokračuje dále jako písečná a kamenitá planina. V centrálních oblastech Sahary se nachází několik pohoří sopečného původu jejichž vrcholy přesahují tři tisíce metrů - např. Ahaggar, Tassili nebo Tibesti. Nejvyšším vrcholem je se 3415 m neaktivní vulkán Emi Koussi. Vodní zdroje těchto oblastí kolem sebe soustřeďují většinu saharských oáz.

Na řadě míst, zejména v horských a podhorských oblastech, jsou četná koryta pouštních vádí. Východní část protíná od jihu k severu řeka Nil, na jihu zasahuje do pouště svým severním obloukem řeka Niger. V bezodtokých oblastech na severu se vyskytují slaná jezera, tzv. šoty. Mezi nejvýznamnější patří Šot Djerid a Šot Melrhir.
Podnebí oblasti Sahary má typicky pouštní ráz, je suché s ročními srážkami do 50 - 100 mm. Na mnoha místech jsou srážky zaznamenávány s několikaletými bezsrážkovými odstupy. Na severu je za hranici pouště považována roční izohyeta 100 mm, na jihu v oblasti Sahelu 150 mm. Nacházejí se zde občasné vodní toky vádí. Průměrná lednová teplota se pohybuje mezi 10 - 15 °C[zdroj?], v létě je to 30 - 50 °C.[zdroj?] Rozdíl teplot ve dne a v noci může činit až 30 °C. Četné bývají také písečné bouře, které přemísťují ohromná množství prachu a písku nejen v oblasti severní Afriky, ale jeho spad bývá zaznamenán i v Evropě nebo jižní a střední Americe.

Podle výzkumů archeologů a paleontologů bylo ještě před 5 - 7 tisíci lety území dnešní Sahary poměrně úrodnou oblastí, vhodnou pro pěstování plodin a pastevectví. Od 7. století pronikají do oblasti Sahary Arabové a šíří zde islám, který výrazně ovlivnil původní etnika a jejich kulturu.
Obyvatelstvo tvoří několik etnických skupin. Mezi nejvýznamnější patří především Tuaregové, Berbeři, Arabové a v hodně menší míře i některé černošské kmeny. Mezi nejhustěji obydlené oblasti patří pobřeží Středozemního moře a oblast dolního toku Nilu. Severní pobřeží je poseto památkami z období Římské říše./wikipedie

Povrch Sahary tvoří převážně plošina v nadmořské výšce 20 až 500 m, ve střední části horské masívy nad 3000 m nad mořem (Tibesti, Ahaggar), v nichž vystupuje na povrch krystalický masív prostoupený sopečnými výlevy. V Sahaře převažuje poušť skalnatá (hamada), štěrkovitá (serír) a oblázková (erg). Písečná poušť s přesypy (erg) zaujímá asi 1/5 rozlohy. Rozšířeny jsou i pouště hlinité (sebcha).
Klima pouštní, suché, s ročními srážkami méně než 50 mm, často s víceletými bezsrážkovými obdobími. Časté písečné bouře. Průměrná teplota ledna 10°C, července až 37°C, denní amplitudy více než 30 °C.
Epizodické řeky (vádí), na východě teče Nil, na jihu Niger. Na dně pánví se vyskytují bezodtoká, slaná vysychající jezera (šoty). Sporé suchomilné a slanomilné rostlinstvo. Život je soustředěn do oáz s artézskými studnami, kde se pěstuje palma datlová, obilniny a zelenina. Chov velbloudů.
V Sahaře jsou známa ložiska ropy, zemního plynu, fosfátů, uhlí, rud železa a neželezných kovů. Obyvatelstvo tvoří Arabové, Tuaregové, Berbeři, černošské kmeny aj./http://www.zemepis.eu/sahara.p58.html
léčba+energie orgánů-čakry..jpg
Diagnostika energií těla
Diagnostika energií těla
Ze 13 na dotaz-DSCN0775.jpg
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one