i286260064317504275._rsw1280h960_szw1280h960_.jpg

Věříte na uvíznutí duše, zde?

Prokletí temných sil
Prokletí temných sil

Věříte nebo setkali jste se již s formou negací - kletby černé magie? /woodo, satanská kletba.../

Karmické čištění
Karmické čištění
E-mail
Heslo

2.vhled do mojí minulosti-Itálie - Lucrezia

Lucrezia.jpg
2. vhled do minulosti- Lucrezia de Borgia

…je rok 1480 27. Duben, jsem malé miminko, sotva narozené - dívenka, ležím v menší kolébce v rohu místnosti, je temno, kolem mne je dost ruchu, na velké posteli leží moje matka Vannozza - služebnice Rodriga de Borja, španělského šlechtice, tehdejšího kardinála a pozdějšího papeže Alexandra VI. mého otce, ten jde nyní ke mně, bere mne do náruče a odnáší mne, dívám se a chce se mi plakat, cítím jeho pach, vůni kadidla, co kolem mne houstne v dýmu, jsme ve velikém prostoru, můj otec mne drží stále v náručí směje se na mne, něco latinsky říká a sám mne křtí, nabírá vodu z křtitelnice a polévá mi hlavu, já křičím studí mne to…(tototeď cítím, a toto vnímám a nacítila jsem, když jedu po své energetické šnůře tohoto života v minulosti)
…můj duch je čistý, volný a všude kolem mne jsou andílci, já je vidím stále, potom jde otec se mnou zpět k mojí matce, děkuje jí a dává mne do její náruče, cítím její vůni a teplý prs, saji mléko a pomalu u toho usínám, stále mi opakují do ucha Lukrécie, krásná moje Lukrécie.
Žijeme v Itálii, patřím do rodiny papeže, mám bratry Juana, Gioffreho a Cesareho s tím si nejvíce rozumím, jsme jako jeden, rozumí mi a já jemu, možná až moc podle ostatních lidí se naše náklonnost nehodí pro sourozence, ale nemohu si pomoci, miluji ho.
Papež Alexander VI. - můj otec, má velikou moc, a s matkou má další 3 syny-všichni jsme nemanželskými dětmi, ale i tak jsme silnými s vlivem a mocí, díky našemu otci. Já jsem jen dívka, kterou se snaží vychovávat v duchu bázně boží, ano jsem i já věřící, miluji našeho Pána, modlím se a jsem vcelku poslušnou , ale i svéhlavou dívenkou, je mi jen 14 let, čas letí, jak Bůh dovolí.
Máme se dobře, jsme vážení lidé, i když matka není uznávána mezi místní šlechtou, ale otci si nikdo nedovolí odporovat, nejsem zde sama, mám i bratry, ti mezi sebou stále soupeří o moc, sílu i otcovu přízeň, ale nejbližší je mi můj milovaný otec, také bratr Cesare, myslím, že jej mám moc a moc ráda, mám vše, co si dívka mého vysokého postavení může přát, žel jen dočasně, jsem jen „obchodní artikl“ pro mého otce, potřebuje-li spojenectví se silným rodem šlechtice-je starý, nechutný a hrubých chování i mravů…nenávidím jej, páchne vínem, pivem a špínou, ale protože můj otec si to přeje stávám se jeho ženou…špatný život, neštěstí, bitky, mlácení a znásilnění v denním pořádku, až dojel můj milovaný bratříček podívat se na mne, také se mu stýskalo, jako mně, miluji ho a on mne, celou svou duší, a každým kouskem svého těla, vše se děje jakoby najednou…uviděl moje „štěstí“ na tomto místě, také moje modřiny a potlučenou tvář a modřiny na mém klíně, stehnech a poznal můj strach, prosila jsem ho, aby otci domluvil a vzal mne zpět do Říma, souhlasil a také to udělal, vlastním díky manželovi mnoho dalších panství, odjíždím na jeden zámek, je na severu od Říma v Toskánsku, zde se uchyluji k životu ve zdánlivé samotě a v péči svého bratříčka Cesara, je úžasný, smějeme se spolu, čteme a píšeme si básně, je milý, něžným mužem a miluje mne celou svou bytostí, podle někoho je to incest, ale nám to nevadí, jsme zde šťastni, mezitím odjíždí Cesare za otcem a oroduje za můj rozvod a moji volnost, vše se zdaří.
Dál žiji v poklidu mého hrádku na kopci nedaleko nynější Perudgie, jsem zde váženou šlechtičnou a mocnou dámou, sice mne všichni nenávidí, ale bojí se zakročit proti tomu, jak zde žiji se svým bratrem. Cítím, že je mi to zcela fuk, ano porušuji všechna pravidla, ano a to vše, kvůli lásce duše, cítím spříznění, jsme jako magnety a nejde mi nic ovládnout, jakmile je Cesare v mé blízkosti. On to cítí ještě silněji, je mnou přímo posedlý, miluje mne v každém směru a náš syn je toho i důkazem, a právě toto lidem vadí, ale já se nebojím, jsem mocná, stojí za mnou velice mocný muž, samotný vládce všech věřících a zástupce Boha na zemi, samotný papež, nakonec i ten mne miluje a je mým otcem, sice mne používá pro své záměry, jak ovládnout svět, ale vím, že stojí při mně a díky jemu, jsem mocná a smím vše.
Jsem spokojená, brzy budu volná a statky mého manžela propadnou mně a majetkům církve, můj otec se mne tedy zastal, ale již za pár dní po rozvodu zase plánuje, komu budu dána a do čí postele mne odloží a s jakým prospěchem pro moc to bude, zlobím se na něj za to, jsem vzteklá a odmítám se tomu znovu přizpůsobit. Začínám se příčit a stranit vší politice, nechci se znovu vdát za šlechtice, co nemají ani mozek, ani snahu být mužem, co zvládne vládnout mně i všem spojeneckým vojskům, chci žít s Cesarem, ale toho otec jmenuje kardinálem a později také arcibiskupem, staví jej do politiky a posílá co nejdále ode mne, neustálé rozbroje v Itálii jsou na denním pořádku, ano už je určeno, vdám se znovu za jednoho z vysoké šlechty tentokrát hrabě Aragonský, tento muž se mi velmi líbil a já se do něj zamilovala, žel můj bratr Cesare ho za to začal nenávidět a později ho nechal zabít, po tomto incidentu jsem odjela do hor do klidu v Nepi, zlobila jsem se i na Cesara, jednu dobu vím, že jsem jej dokonce nenáviděla a odmítala s ním i mluvit, nechtěla jsem jej ani vidět, byl šílený vztekem, nesnášel moje odmítání a vrtochy, jak tomu říkal. V Nepi jsem držela smutek za svou lásku, již zabil můj milovaný bratr Cesare, žila jsem v modlitbách a bázni Boží, začala jsem pomáhat lidem, říkali mi tam „milosrdná“, a já si zvykala na samotu a měla v úmyslu odejít do kláštera…myslela jsem, že již budu mít klid od všech a všeho a budu jen se svým dítětem a s Bohem, ale otec mi zvolil dalšího muže, tentokráte to byl princ Alfons d´Este, vdali mne v zastoupení, bylo to 1.září 1501 ve Ferraře. Oslavy byly velmi bujaré, já se jich účastnila jen spoře, svatba v zastoupení mi nedovolovala být přítomná v Římě, takže vím jen z doslechu, jak veselí se zapsalo do paměti lidí, jako „ples kurtizán“.
Můj nový manžel mne miloval, starala jsem se o umění, knihy vzdělanost a básníky, vše, co bylo tehdy v módě. Brzy po svatbě jsem opět otěhotněla, nebylo to zcela běžně nošené dítě, měla jsem potíže v průběhu těhotenství, bába mne varovala, žel měla pravdu, porod byl dlouhý, vyčerpávající a dítě zemřelo, netuším čí to byla vina, ale Bůh tak rozhodl řekl můj otec při jeho pohřbu. Byla jsem smutná a zlomená žena, nikdo na ne nebral zřetel, ale nakonec jsem odpustila i svému bratrovi Cesaremu, byla jsem ale odměřená a nechtěla jsem přijmout jeho náruč, nevěřila jsem mu, a vlastně asi jsem mu ani nedokázala odpustit, že mi zabil milovaného manžela Pedra Caldese. Nyní jsem už byla znovu vdána, dítě nám zemřelo a já smutnila. Odjela jsem na své sídlo po druhém muži a tam jsem se znovu snažila dostat do pohody, chtěla jsem odejít do kláštera, ale žel nebylo mi to dovoleno, jezdil tam často můj bratr Cesare, litoval a snažil se být mi oporou, já se však stáhla do ústraní, mimo společnost i mimo manžela, až za nějaký čas mne můj muž přijel navštívit zde na hrad v horách, milovali jsme se vášnivě a celou noc, na začátku roku pak zde vypukl mor, odjela jsem tedy do Reggie, zde se narodil můj syn Alessandro, byl slabým a brzy na to zemřel. Znovu jsem se vzpamatovávala z ran osudu, uchýlila jsem se k modlitbám a prosila Pána o odpuštění za všechny moje hříchy, asi se smiloval, protože 3 roky na to se mi narodil zdravý dědic trůnu Ercole, v tomto čase již se mnou směl žít také můj nejstarší syn Giovani, který byl povolán ke dvoru. Po celou dobu jsem se věnovala zbožným věcem, umění a pomoci potřebným, pomáhala jsem, kde to jen šlo, i přes to, že naše území se zmítalo ve válce s Francií. Snad i proto jsem založila několik hospiců, táborů pro raněné i klášter v San Bernardinu, měla jsem osm dětí, několik z nich mi Bůh vzal, některé vyrůstaly jistý čas mimo mne a jen 3 z nich byly se mnou stále, po porodu poslední dcery jsem 24. června 1519 zemřela ve Ferraře.
A důsledky tehdejšího života řeším až do dnešních dnů, jak? Jednoduše povím vám příběh prolínající se s tím mým minulým výše popisovaným, po celý svůj život jsem řešila vztahy s muži, mými partnery, když jsem si později vše dala dohromady, vyšlo mi zcela stejný počet mých partnerů, jako ve výše popisovaném příběhu, můj první partner s nímž jsme se chtěli také vzít z čistého citu lásky, jednoduše zemřel-autonehoda, můj další muž ode mne odešel díky nevhodnosti a nerovnosti vzdělání a společenského postavení - já pocházím ze šlechtické větve, on z rodiny zločinného otce, navíc můj otec - tehdy kriminalista, zatkl jeho otce – tehdy zločince, aniž jsme to oba věděli vzali jsme se, po svatbě to obojí rodiče velmi těžce nesli a můj muž utekl do zahraničí před odpovědností svých dluhů a přenechal je mně, tak jsme byli v zastoupení rozvedeni, a já opět již s dětmi byla sama a můj další partner byl na cestě, žel zjistila jsem až po donuceném sňatku-nátlaku jeho nábožensky založené rodiny, že to je násilník, pod návykovými látkami, a že život s ním je mi peklem na zemi, zažila jsem s ním stejné hrůzy a násilnosti, jako když jsem byla Lucrezií a on jedním ze šlechticů papežem mi vybraných, v té době jsem žel také přišla o 4 děti už ve svém lůně, pak byl znovu rozvod a objevil se další muž, vzali jsme se, měli posledního syna a skoro jsem zemřela, když brzy po narození syna jsem onemocněla rakovinou, jen díky mé síle a se svolením zdrojové energie jsem se zcela uzdravila, žiji nyní sama a věnuji se pomoci lidem, s posledním mužem jsme také rozvedeni-odešel, když jsem byla nemocná rakovinou a lékaři mi konstatovali jen 3 týdny života, zanechal mne i s dětmi zcela bez prostředků a opět s dluhy, ale i z toho jsem se dostala, ale abych vám osvětlila onen karmický bod shodný s Lukrezií de Borgia, několik let po rozvodu jsem nastoupila do firmy s Italským majitelem, zabíhala jsem mu ji a jeli jsme „pracovně do Itálie“, kdy jsme spali na jeho zámku v Toskánsku-město jmenovat raději nebudu, hrad stojí na skále, nedaleko městečka, dnes slouží jako hotel a má samozřejmě soukromou část, kde žije rodina majitelů.
Byla jsem zde velice váženým hostem, majitel mne představil, jako svou budoucí ženu, o čemž jsem neměla, ani tušení –Italsky neumím dobře, takže mi byl přidělen osobní pokoj, a když jsem se podívala, co bylo nade dveřmi napsáno, stálo tam starodávným písmem Lucrezia de Borgia. Pokoj byl nevelký, s ale menším balkonem u jednoho okna a s velkou terasou z druhého okna, výhled byl na moře a do nádvoří, kde dnes je letní posezení pro hosty hotelu, vchod do mého pokoje byl zvlášť a vedl přímo z nádvoří, pokoj byl starobyle zařízen, s obrazem Lucrezie přes celou zeď, postel byla také původní, jak mi bylo řečeno, jen matrace, a povlečení s peřinami bylo nové, vše bylo v barokním dřevěném stylu, a to včetně truhel na oděvy, další vybavení bylo také původní s přidáním dnešních vymožeností, jako je televize, rádio, ústřední topení a koupelna, vše bylo ve stylu dřeva a v barvě nachové, a to včetně nebes u postele. U pokoje stál můj osobní sluha, čímž obsluha byla zcela dokonalá. Čekala mne večeře s rodinou mého tehdejšího šéfa, kde na mou počest byly otevřeny láhve 400 let starého vína, luxusní jídla na stole a rodinná hostina trvající několik hodin, na jejímž konci mne čekalo překvapení – žádost o ruku s klečícím mým šéfem, nic jsem nechápala, až dnes, kdy pracuji s karmickou očistou a vím, že šlo o dorovnání energií dávno minulých dob, beru věci trochu jinak a s nadhledem. Ano, v tomto pokoji jsem žila, jako žena jednoho ze svých 4 manželů, v tomto hradu jsem byla paní a všichni, s nimiž jsem se zde setkala, byť na krátký čas to věděli a znali mou duši, všichni jsme zde se setkali pro dorovnání některých energetických bolístek, nevyřčených slov, či naopak dokončených vztahových komunikací.
Jen pro dokončení příběhu, toho muže jsem odmítla, a on to vzal s gentlemanským náhledem šlechtice a do dnes jsme dobrými přáteli, dorovnali jsme vztahy, ujasnili si pocity a pochopili jeden druhého bez negativních emocí, a o tom to celé bylo i u mne, jednali jsme oba v souladu se zákonitostmi vesmíru, a tak jsme nevytvořili nový závazek do budoucnosti, a podařilo se nám dorovnat závazek z naší společné minulosti. Z hradu i toho místa jsem odjížděla spokojená a zcela jako jiný člověk, byla jsem energeticky volná a jeden ze závazků byl pro nás dořešen.
25.04.2017 11:50:17
Marcela Abha Kunz
léčba+energie orgánů-čakry..jpg
Diagnostika energií těla
Diagnostika energií těla
Ze 13 na dotaz-DSCN0775.jpg
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one