i286260064317504275._rsw1280h960_szw1280h960_.jpg

Věříte na uvíznutí duše, zde?

Prokletí temných sil
Prokletí temných sil

Věříte nebo setkali jste se již s formou negací - kletby černé magie? /woodo, satanská kletba.../

Karmické čištění
Karmické čištění
E-mail
Heslo

ZMĚNĚNÉ STAVY VĚDOMÍ

zdenek-burian-c5a1aman-304649-alexfas01.jpg
ZMĚNĚNÉ STAVY VĚDOMÍ
/výňatky z diplomové práce R.Štěpánkové/
Mluvíme-li o změněném stavu vědomí, musíme se nejprve zmínit o vědomí
a nevědomí. „Z psychiatrického hlediska definujeme vědomí jako schopnost
uvědomit si sama sebe, jako individualitu oproti ostatnímu světu a schopnost
uvědomit si a správně zařadit (integrovat) a interpretovat vlastní vnitřní prožitky.“
(Zvolský 2001: 66) Tím máme na mysli správně určit původ a časově lokalizovat
vjemy, myšlenky, vzpomínky, snové zážitky atd. Nezbytnou podmínkou vědomí je
bdělost (vigilita). Bdělost představuje optimální stav centrální nervové soustavy,
která je schopna adekvátně a optimálně reagovat na změny ve vnějším prostředí.
(Zvolský 2001: 67) Z psychologického hlediska definujeme vědomí jako obsah
mysli, který si člověk dokáže vybavit. (Hartl 2000: 666) Naše osobní historie se
utváří právě v bdělém stavu vědomí, kdy se daří nejlépe uložit zážitky do paměti.
I když jsou názory na vědomí různé, tradiční psychologové a psychiatři vesměs
akceptují předpoklad, že vědomí je projevem neurofyziologických a biochemických
procesů odehrávajících se v lidském mozku. (Plháková 2004: 64, 70)
Dle řady psychologických teorií existuje kromě vědomí další oblast v lidské
mysli, která bývá označována jako nevědomí. Nevědomí můžeme charakterizovat
jako souhrn psychických obsahů a procesů, které probíhají mimo vědomí, ale přesto
mohou ovlivňovat chování a prožívání. Jelikož nelze nevědomé mentální procesy
empiricky doložit, nevědomí se v tomto smyslu stává hypotetickým psychologickým
konstruktem, který je využíván především v psychoterapii. Tím se otevírá téměř
neomezené pole různým (často odlišným) teoretickým spekulacím. (Tamtéž: 71, 73)
Většinu svého života trávíme v bdělém stavu vědomí, při kterém si plně
uvědomujeme svou existenci. V naší kultuře je tento stav často označován jako
normální stav vědomí. Mnohé stavy vědomí, lišící se od normálního stavu, jsou
považovány za poruchové a vyžadují zásah psychiatra či praktického lékaře. Řadí se
k nim delirantní stavy provázející somatická onemocnění nebo stavy, při nichž se
špatně orientujeme v čase a prostoru, je narušena naše osobní identita nebo nás
obtěžují bludy či halucinace. Existují také změněné stavy vědomí, které nemusí být
nutně patologické. Vznikají buď spontánně, jako například spánek, nebo jsou
záměrně navozeny různými způsoby. K těmto metodám patří hypnóza, meditace,
hluboké dýchání, užití halucinogenních látek či dlouhodobý tanec provázený
rytmickou hudbou. (Tamtéž: 64)
Změněné stavy vědomí se vyznačují těmito společnými charakteristikami:
1. „Kognitivní procesy jsou při nich povrchnější a méně kritické než obvykle.“
2. „Dochází ke změnám sebepojetí a vnímání okolního světa.“
3. „Často bývá oslabeno řízení a inhibice chování.“ (Tamtéž: 64)
Pojem změněné stavy vědomí je tedy příliš obecný a zahrnuje celou škálu jevů.
Světoznámý psychiatr a psychoterapeut S. Grof (2007: 14, 32‒33) však cítí, že je
potřeba od těchto stavů odlišit spirituální a mystické zážitky, které mají léčivý
a transformační potenciál. Tuto důležitou podskupinu změněných stavů označuje
jako holotropní vědomí. Tento název doslova znamená „orientovaný k celistvosti“ či
„pohybující se směrem k celistvosti“ (z řeckého holos = celek a trepein = pohybující
se směrem k něčemu nebo ve směru něčeho). Holotropní stavy vědomí se vyznačují
specifickou transformací vědomí doprovázenou dramatickými změnami vnímání
všech smyslů, intenzivními a často nezvyklými emocemi a změnami v myšlenkových
procesech. Obvykle jsou doprovázeny různými intenzivními psychosomatickými
projevy a nekonvenčními formami chování. Zažíváme široké spektrum emocí, od
extatického vytržení, nebeského blaha a klidu až po okamžiky bezútěšné hrůzy,
vražedné zuřivosti, naprostého zoufalství a jiných forem emočního utrpení. Můžeme
překročit úzké hranice tělesného ega a setkat se s širokou škálou transpersonálních
zážitků, jako je pocit jednoty s ostatními lidmi, přírodou, vesmírem a Bohem.
„Holotropní zážitky tohoto druhu jsou hlavním zdrojem kosmologií, mytologií,
filosofií a náboženských systémů popisujících duchovní povahu kosmu a existence.
Jsou klíčem k porozumění rituálnímu a spirituálnímu životu lidstva, od šamanismu
a posvátných obřadů domorodých kmenů až po velká světová náboženství.“ (Grof
2007: 33)

Podle S. Grofa jsou mnohé změněné stavy vědomí, jež psychiatrie považuje za
bizarní a patologické, ve skutečnosti přirozenými projevy hluboké dynamiky lidské
psychiky. „V mnoha případech může být proniknutí těchto prvků do vědomí
projevem snahy organismu vysvobodit se z pout různých traumatických vlivů
a omezení, vyléčit se a dosáhnout harmoničtějšího způsobu fungování.“ (Grof 1993:
24) Za nejúčinnější techniku navozující změněný stav vědomí a aktivující psychiku
považuje aplikaci psychoaktivních látek. Protože byla tato psychedelická terapie
později zakázána, S. Grof přišel s novým účinným nefarmakologickým přístupem,
který nazval holotropní dýchání či holotropní terapie. Jedná se o kombinaci řízeného
dýchání, práci s tělem, hudbou a různými jinými zvukovými prostředky. (Grof 1992:
140‒141) Terapeutické využití změněných stavů vědomí je nejnovějším vývojem
západní psychoterapie. Paradoxně se však jedná o nejstarší formu léčení, která může
být vystopována až k šamanským praktikám. (Grof 2007: 37) Vždyť hluboké
dýchání, hudba, pohyb těla a užití halucinogenních látek jsou už po tisíciletí součástí
jejich náboženských rituálů.
Více než tři desetiletí systematického studia změněných stavů vědomí přivedly
S. Grofa k závěrům, že vědomí je něčím víc než pouhým produktem mozku. Vědomí
je pro něj naopak výrazem a odrazem kosmické inteligence, jež prostupuje celý
vesmír a veškeré bytí. Je přesvědčen, že nás přímo spojuje nejen s naším nejbližším
okolím a naší vlastní minulostí, ale i s událostmi, které jsou daleko mimo dosah
našich fyzických smyslů a sahají do jiných historických období, do přírody a do
kosmu. Jsme schopni dosáhnout dávné minulosti a být svědky událostí ze života
našich lidských i zvířecích předků nebo scén, ve kterých se vyskytují lidé z jiných
historických období a kultur, se kterými nejsme geneticky spojeni. Dokážeme
překročit prostor i čas, přesáhnout hranice dělící nás od různých živočišných druhů,
prožít procesy v rostlinné říši a v anorganickém světě, prozkoumávat mytologické
a jiné reality, o jejichž existenci jsme předtím ani nevěděli. Jsme také schopni znovu
prožít emoce, které jsme měli při průchodu porodním kanálem, dokonce i události,
které se odehrály v době, kdy jsme byli ještě zárodky v lůně našich matek. Rozměry
naší psychiky jsou tedy nekonečně větší, než jak je popisuje tradiční psychologie
a psychiatrie. (Grof 1993: 23‒24)
Nejen tradiční věda, ale i celá západní kultura v minulosti zanedbávala oblast
výzkumu změněných stavů vědomí. Připisovali vysokou hodnotu každodennímu
bdělému stavu mysli a všechny ostatní stavy vědomí považovali za patologické.
S objevem LSD a následným výzkumem halucinogenů se však otevřela nová
revoluční cesta studia lidského vědomí a zároveň s ním souvisejícího změněného
vědomí. Padesátá až šedesátá léta 20. století byla obdobím náhlého zvýšení zájmu
o východní duchovní filosofie a praktiky, šamanismus, mystiku, experimentální
psychoterapii a další výzkumy lidské psychiky. (Grof 1993: 19)
V tomto směru zaujímáme v dějinách lidstva zcela výjimečné postavení.
Všechny ostatní kultury chovaly změněné stavy vědomí ve velké úctě. Cenily si jich
jako účinných prostředků kontaktu s posvátnými realitami, s přírodou a s ostatními
lidmi a využívaly tyto stavy k diagnóze chorob a k léčení. Zároveň je považovaly za
důležité zdroje umělecké inspirace a za bránu k intuici a mimosmyslovému vnímání.
Věnovaly značný čas a energii rozvíjení technik navozujících změny vědomí
a pravidelně je používaly pro celou řadu rituálních událostí. (Grof 1993: 19)
Podle slavného amerického antropologa M. Harnera je tradiční západní chápání
lidské psychiky příliš jednostranné a zkreslené. „… západní vědci považují svůj
konkrétní přístup k realitě a psychologickým jevům za nejlepší a „prokázaný mimo
veškerou pochybnost“, kdežto perspektivy ostatních kultur posuzují jako méněcenné,
naivní a primitivní.“ „… tradiční akademický přístup […] bere v úvahu pouze
pozorování a prožitky, které nám zprostředkovává našich pět smyslů v běžném stavu
vědomí.“ (Harner 1980 in Grof 1993: 19)
Pečlivé studium zážitků, které nám jsou dostupné prostřednictvím změněných
stavů vědomí, předpokládá dostatek důkazů o tom, že definice vědomí tradiční
psychiatrie a psychologie jsou neúplné a nesprávné. Moderní výzkum vědomí
v posledních několika desetiletích začíná potvrzovat víru tisíce let starých kultur
a ukazuje, že naše psychika nemá žádné reálné a konečné hranice. Nové chápání
lidské psychiky by mohlo v budoucnosti vést k překlenutí propasti mezi tradiční
západní vědou a moudrostí duchovních systémů. Šamanismus a východní duchovní
systémy by se tak staly normálními a pochopitelnými formami lidského snažení spíše
nežli psychopatologickými záležitostmi nebo pověrčivými aktivitami, jak jsou dnes
ještě mnohými vědci chápány. (Grof 1993: 192‒193)/R.Štěpánková
28.10.2016 09:05:50
Marcela Abha Kunz
léčba+energie orgánů-čakry..jpg
Diagnostika energií těla
Diagnostika energií těla
Ze 13 na dotaz-DSCN0775.jpg
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one