i286260064317504275._rsw1280h960_szw1280h960_.jpg

Věříte na uvíznutí duše, zde?

Prokletí temných sil
Prokletí temných sil

Věříte nebo setkali jste se již s formou negací - kletby černé magie? /woodo, satanská kletba.../

Karmické čištění
Karmické čištění
E-mail
Heslo
images (1).jpg
Šamanismus
Core ("jádrový") šamanismus
Je teoreticky přístupný každému, kdo je upřímný. Někteří lidé, mající větší energetický talent, mohou provádět pohybové techniky lépe, ale nikdo není vyřazen z praktikování.
Je zcela dobrovolný. Jedinec si zvolí cestu sám, spíše než aby byl pro ni vybrán duchy. Ačkoliv učedník se může cítit „přitahován“ šamanskými praktikami, nehrozí nemoc, šílenství nebo smrt, pokud odmítne následovat konkrétní cestu. Adepti si mohou vybrat svého vlastního učitele a mohou přestat se šamanskou činností kdykoliv; přestože jejich život se stane chudším, nebudou pravděpodobně potrestáni duchy, pokud uzavřeli specifickou dohodu.
Není obecně doprovázen život ohrožujícími zážitky. Může ovlivnit růst osobnosti a posílit změnu životní cesty, ale nebývá doprovázen traumatizující zkušeností se smrtí a znovuzrozením. Žádný specifický obraz, vize nebo symbolika nepřevažuje v oblasti raných stádií šamanské práce.
Způsobuje pomalou a postupnou změnu aury a astrálního těla vzhledem k práci s různými šamanskými technikami. Proces je většinou převážně pod kontrolou učedníka.
Šamanská praxe zabírá v životě člověka takové místo, jaké si přeje. Může se stát volnočasovou aktivitou nebo zaměstnáním na celý úvazek, podle toho, jak se rozhodne.
Primárně je učen učiteli – lidmi, nicméně v pokročilých stádiích může učedník pracovat s věštěním a/nebo nehmotnými učiteli. Často učeno ve skupinách nebo z knih.
Klasický šamanismus
Je přístupný pouze těm, kteří byli jasně vybráni duchy. Přestože někdo se může nabídnout duchům sám, nemusí být přijat.
Je všeobecně nedobrovolný. Jedinec je vybrán duchy, často bez jakéhokoliv varování. Tento „dar“ nesmí být odmítnut nebo bude jedinec čelit nemoci a/nebo šílenství a/nebo smrti. Tito lidé nemohou nikdy přestat být šamany, dokud žijí, jinak se tyto hrozby budou vracet.
V raném stádiu je téměř vždy doprovázen několika život ohrožujícími zkušenostmi, které mohou být spojeny s vážným chronickým onemocněním, psychotickými poruchami a/nebo zážitky blízké smrti.
Je skoro vždy doprovázen traumatickou zkušeností se smrtí a znovuzrozením, po které dojde k radikální změně osobnosti. Vizionáři prochází zkušeností vymazání paměti a následně jsou předěláni duchy. Tato zkušenost je popisována u různých kultur a mnoha kmenových šamanů a je téměř charakteristickým znakem šamanské zkušenosti.
Způsobuje radikální, neobvyklé a trvalé změny aury a astrálního těla. Tento proces je uložen šamanovi skrze duchy a je zcela mimo jeho kontrolu.
Šamanská praxe zabírá v životě jedince hlavní roli, zabírá většinu jeho času a energie po celý život. Všechno světské – kariéra, projekty a vztahy – jsou druhořadé ve vztahu k šamanské kariéře duchovních služeb.Primárně se učí věštěním od nehmotných učitelů, ačkoliv v počátečních stádiích se nováček většinou učí kulturní spojitosti a symbolismus od jiného šamana.
Nikdy se neučí ve skupinách; vždy jeden na jednoho nebo skrze ústní tradice. Život je svázán s desítkami tabu, která stále narůstají, i se znesvěcováním, která většinou přináší následnou nemoc, bolest nebo jiný psychický a spirituální trest.
Není možné pracovat zcela samostatně; musí být ve spojení s kmenem. Když nemá šaman jistotu žádného kmene v době svého šamanského zrození, bude mu tato jistota poskytnuta skrze duchy. Schopnost nacházet klienty mimo svou demografickou skupinu se mění, většinou záleží na jejich tradici nebo jejich konkrétních duchovních patronech.

Je většinou brán primárně jako cesta služby danému kmeni. Duševní poruchy nebo přechodné psychózy jsou časté v raných stádiích „smrti a znovuzrození“, po kterých je šaman zkoušen a stává se ve srovnání s dřívější dobou extrémně zdravý a stabilní. Duševní nemoc se nevrátí, dokud se bude šaman věnovat svému řemeslu.
Obecně vyžaduje souvislost s jednou hlavní kulturní skupinou, ačkoliv je možno si půjčovat od jiných kultur (ne od příliš odlišných). Symbolický kontext je užitečný jako „kotevní bod“ pro výuku začínajících klasických šamanů, pomáhá jim při splynutí s kmenem, kterému mají sloužit.
Vztah s Bohy a duchy se pohybuje od usmiřování, či vyprošování, až k tomu, že se šaman stane jejich úplným otrokem. Tím získává plnou sílu daného Boha či ducha./http://www.carovnezrcadlo.cz/
Samozřejmě, pak se dostáváme do slepé uličky s pojmem „šaman na plný úvazek“. Budou se počítat ti, kteří to učí pouze pro peníze, a berou tuto činnost v podstatě jako lukrativní finanční kariéru namísto toho, aby sloužili? Na jedné straně dělají na plný úvazek něco, co obsahuje šamanské techniky; na druhou stranu, šaman je tradiční a nábožensky daná pozice. Kmenový šaman zastává pro svůj kmen obdobnou funkci, jako zastává obecní pastor, kněz nebo vikář; má to stejně tak správní, jako rituální/magickou stránku. Člověk by měl být schopný dojít si k místnímu šamanovi pro pomoc a mělo by mu být pomoženo za rozumnou cenu podle jeho peněženky, dokonce, i když je to prázdná, rozbitá a nezaměstnaná peněženka.

To nás také přivádí k otázce, proč je v západních zeměpisných šířkách tak málo šamanů - bělochů. Část toho je dána jakousi potřebou; pokud lidé uspokojí své spirituální potřeby adekvátně v nešamanském kontextu, pak Bohové a duchové nemusí cítit potřebu zasahovat.

Dokonce i v šamanských kulturách, kde se vyskytuje struktura a kontext pro učení nových šamanů, je možné riziko, že ne všichni to zvládnou. Fyzické a psychické stresy transformativních zkušeností klasického šamanismu vytváří různou míru úmrtnosti dokonce i pro ty, kteří jsou připraveni. Odmítnutí daru nebo neschopnosti jej uchopit znamená šílenství (často vedoucí k sebevraždě) nebo smrt z důvodů nemoci. Toto odmítnutí se však nevyskytuje v těchto případech často.

Navíc, v této kultuře nemáme žádné nástroje, zdroje nebo zkušené mentory, aby nás vedli skrze tento proces. V tradiční šamanské kultuře – myšleno tu, kde je šaman chápán jako součást duchovní tradice – je hledající osoba rozpoznána a přijata podle již fungujícího klasického šamanismu. Daný učitel je naučí správné techniky, dá jim užitečný kulturní podklad – systém pro práci (něco, co je vynecháváno většinou západních lidí, ale jeví se jako důležitý pro efektivitu práce klasického šamana), pomůže jim nalézt a zvládnout jejich tabu, představí je duchovním rádcům a ještě je utvrdí v tom, že tento proces je „normální“ pro to, čím se stávají. Průměrný Američan, který by mohl sám sebe považovat za šamana stejného jako šamana vybraného Bohy a/nebo duchy nebude mít žádnou z výše jmenovaných věcí.

Ve skutečnosti mohou tito jedinci dojít až k užívání léků (což dočasně „přeruší“ šamanskou transformaci a navíc je to bude provázet celý jejich život, dokud neztratí rozum nebo nezemřou), také může dojít k tomu, že dotyčný bude v ústavní léčbě nebo bude zápasit se smrtelnou nemocí, kterou není moderní medicína schopna vyléčit. Často, pokud je nemoc, která je součástí šamanského zrození, vyléčena medicínou, tak na poškozeného přijde jiná.

Na konci všeho máme souvislou a lehce dosažitelnou tradici. Šamanské tradice našich předků, které byly potlačeny natolik, že se rozbily na malé kousky, se snažíme zoufale dát dohromady. Bohové a duchové si to stále pamatují, ale abychom dostali tyto informace, musíme k nim mít čistou cestu...něco, co by se nemělo stát, dokud člověk nepřežije transformační proces. Je pravděpodobné, že většina západních lidí, kteří jsou napadeni šamanskou transformační „nemocí“ to nezvládnou. Neobjeví se nikdo, kdo by jim pomohl a je jim řečeno, že všechno, co zakouší, není skutečné a je to symptomatický léčitelný problém. Snaží se udělat všechno pro to, aby se ho zbavili a při tomto procesu jej učiní ještě horším.
Neznamená to, že každý, kdo onemocní rakovinou nebo pneumonií nebo zešílí, je potenciální šaman. Dokonce i v šamanských kulturách se vyskytují lidé, kteří se cítí fyzicky nebo psychicky špatně tak, že se to podobá nemoci při šamanské transformaci. Když kmenový šaman přichází zkontrolovat nemocného, zjišťuje, že se jedná o běžný druh onemocnění. Jeden případ vyprávěl západní antropolog žijící v malé Tchajwanské vesnici. Místní žena začala mít „záchvaty“ a mluvila s neviditelnými duchy. Skupina šamanů přijela z daleka, aby se na ní podívali a prohlásili, že je pouze psychicky nemocná; žádní skuteční duchové nebyli objeveni.

Nicméně, známe i příběhy bílých Američanů, kteří jsou „klasičtí šamani“; přežili nemoc, která doprovázela transformaci a pokračovali ve své práci tak, jako tradiční kmenoví šamani. V každém případě zvládli pochopit, co se děje a dokonce nějakým způsobem najít rádce nebo našli nějaké kulturní souvislosti, které byly ku prospěchu jim a jejich duchovním pomocníkům. Přestože mohli studovat techniky „core – šamanismu“ nezdály se přiměřené jejich potřebám, aniž by jakkoliv porozuměli kulturní kosmologii, se kterou jsou spojeny tyto techniky. Některé z nich je vrhly do cizích kosmologií (s povolením duchů spojených s danou kosmologií) a někteří se snažili objevit něco z poselství svých předků. Ať tak či onak, mnoho z nich připustilo, že to nezvládli.

Probíhá také diskuze na téma přivlastňování si kulturní spirituality lidmi, kteří nepřísluší k té dané kultuře. Tato diskuze je dlouhá a spletitá a má zastánce a odpůrce na obou stranách. Dost možná je špatné brát kulturní souvislosti s kultury někoho jiného... ale co když k vám mluví jejich duchové? Možná je v pořádku být nespokojen s kulturou, která vám nedává smysl... ale co když vaše vlastní kulturní dědictví nemá pevné kořeny? Nezdá se, že by tento problém měl nějaké dobré řešení. Některé kroky již byly učiněny a jsou stále prováděny vytrvalými dušemi, které se snaží poskládat roztrhané kousky šamanských zvyklostí, které zbyly západní kultuře; toto je dobrá věc. Pravděpodobně to nepůjde dát dohromady příliš rychle, aby byla zachráněna celá generace budoucích šamanů, ale je to alespoň začátek.

Jedna věc, kterou musíme všichni dělat, je myslet kriticky a pokládat si těžké otázky. Když lidé říkají něco „šamanského“, potřebujeme se naučit se jich zeptat, co je to, co myslí a nepřijímat pouze neurčitou odpověď. Když se lidé nazývají šamany, potřebujeme se jich ptát, proč cítí, že toto poslání jim náleží a nesmíme se spokojit s každou odpovědí. Musíme zjistit, zda rozumí rozdílu mezi „core – šamanismem“ a jeho rozmanitými americkými a evropskými potomky a mezi klasickým šamanismem a jeho tradičními a moderními bytostmi.

Nehodlám se pouštět do debaty, zda klasický šaman odvádí lepší práci, než „core – šaman“, když se k němu dostavíte z důvodu výkladu, uzdravení nebo hledání vaší duše. Upřímně řečeno, rozhodnutí je stále na každém z vás. Rád bych si myslel, že člověk, který praktikuje jakýkoliv druh šamanismu, by měl být kompetentní a eticky smýšlející a měl by pro vás udělat to nejlepší a říci vám upřímně, pokud vaše potřeby přesahují jeho schopnosti.

Ale my sami se musíme učit o tom co je to, co potřebujeme od šamanského světa a měli bychom se oprostit od romantických představ, které jsme získali z inspirativních knížek. Být skutečným šamanem je práce, hodně tvrdá práce, často pouze za okamžitou drobnou odměnu. Není to náš koníček. Je to povolání, nebo alespoň do určitě míry by mělo být. /http://www.carovnezrcadlo.cz/
zdenek-burian-c5a1aman-304649-alexfas01.jpg
ZMĚNĚNÉ STAVY VĚDOMÍ
/výňatky z diplomové práce R.Štěpánkové/
Mluvíme-li o změněném stavu vědomí, musíme se nejprve zmínit o vědomí
a nevědomí. „Z psychiatrického hlediska definujeme vědomí jako schopnost
uvědomit si sama sebe, jako individualitu oproti ostatnímu světu a schopnost
uvědomit si a správně zařadit (integrovat) a interpretovat vlastní vnitřní prožitky.“
(Zvolský 2001: 66) Tím máme na mysli správně určit původ a časově lokalizovat
vjemy, myšlenky, vzpomínky, snové zážitky atd. Nezbytnou podmínkou vědomí je
bdělost (vigilita). Bdělost představuje optimální stav centrální nervové soustavy,
která je schopna adekvátně a optimálně reagovat na změny ve vnějším prostředí.
(Zvolský 2001: 67) Z psychologického hlediska definujeme vědomí jako obsah
mysli, který si člověk dokáže vybavit. (Hartl 2000: 666) Naše osobní historie se
utváří právě v bdělém stavu vědomí, kdy se daří nejlépe uložit zážitky do paměti.
I když jsou názory na vědomí různé, tradiční psychologové a psychiatři vesměs
akceptují předpoklad, že vědomí je projevem neurofyziologických a biochemických
procesů odehrávajících se v lidském mozku. (Plháková 2004: 64, 70)
Dle řady psychologických teorií existuje kromě vědomí další oblast v lidské
mysli, která bývá označována jako nevědomí. Nevědomí můžeme charakterizovat
jako souhrn psychických obsahů a procesů, které probíhají mimo vědomí, ale přesto
mohou ovlivňovat chování a prožívání. Jelikož nelze nevědomé mentální procesy
empiricky doložit, nevědomí se v tomto smyslu stává hypotetickým psychologickým
konstruktem, který je využíván především v psychoterapii. Tím se otevírá téměř
neomezené pole různým (často odlišným) teoretickým spekulacím. (Tamtéž: 71, 73)
Většinu svého života trávíme v bdělém stavu vědomí, při kterém si plně
uvědomujeme svou existenci. V naší kultuře je tento stav často označován jako
normální stav vědomí. Mnohé stavy vědomí, lišící se od normálního stavu, jsou
považovány za poruchové a vyžadují zásah psychiatra či praktického lékaře. Řadí se
k nim delirantní stavy provázející somatická onemocnění nebo stavy, při nichž se
špatně orientujeme v čase a prostoru, je narušena naše osobní identita nebo nás
obtěžují bludy či halucinace. Existují také změněné stavy vědomí, které nemusí být
nutně patologické. Vznikají buď spontánně, jako například spánek, nebo jsou
záměrně navozeny různými způsoby. K těmto metodám patří hypnóza, meditace,
hluboké dýchání, užití halucinogenních látek či dlouhodobý tanec provázený
rytmickou hudbou. (Tamtéž: 64)
Změněné stavy vědomí se vyznačují těmito společnými charakteristikami:
1. „Kognitivní procesy jsou při nich povrchnější a méně kritické než obvykle.“
2. „Dochází ke změnám sebepojetí a vnímání okolního světa.“
3. „Často bývá oslabeno řízení a inhibice chování.“ (Tamtéž: 64)
Pojem změněné stavy vědomí je tedy příliš obecný a zahrnuje celou škálu jevů.
Světoznámý psychiatr a psychoterapeut S. Grof (2007: 14, 32‒33) však cítí, že je
potřeba od těchto stavů odlišit spirituální a mystické zážitky, které mají léčivý
a transformační potenciál. Tuto důležitou podskupinu změněných stavů označuje
jako holotropní vědomí. Tento název doslova znamená „orientovaný k celistvosti“ či
„pohybující se směrem k celistvosti“ (z řeckého holos = celek a trepein = pohybující
se směrem k něčemu nebo ve směru něčeho). Holotropní stavy vědomí se vyznačují
specifickou transformací vědomí doprovázenou dramatickými změnami vnímání
všech smyslů, intenzivními a často nezvyklými emocemi a změnami v myšlenkových
procesech. Obvykle jsou doprovázeny různými intenzivními psychosomatickými
projevy a nekonvenčními formami chování. Zažíváme široké spektrum emocí, od
extatického vytržení, nebeského blaha a klidu až po okamžiky bezútěšné hrůzy,
vražedné zuřivosti, naprostého zoufalství a jiných forem emočního utrpení. Můžeme
překročit úzké hranice tělesného ega a setkat se s širokou škálou transpersonálních
zážitků, jako je pocit jednoty s ostatními lidmi, přírodou, vesmírem a Bohem.
„Holotropní zážitky tohoto druhu jsou hlavním zdrojem kosmologií, mytologií,
filosofií a náboženských systémů popisujících duchovní povahu kosmu a existence.
Jsou klíčem k porozumění rituálnímu a spirituálnímu životu lidstva, od šamanismu
a posvátných obřadů domorodých kmenů až po velká světová náboženství.“ (Grof
2007: 33)

Podle S. Grofa jsou mnohé změněné stavy vědomí, jež psychiatrie považuje za
bizarní a patologické, ve skutečnosti přirozenými projevy hluboké dynamiky lidské
psychiky. „V mnoha případech může být proniknutí těchto prvků do vědomí
projevem snahy organismu vysvobodit se z pout různých traumatických vlivů
a omezení, vyléčit se a dosáhnout harmoničtějšího způsobu fungování.“ (Grof 1993:
24) Za nejúčinnější techniku navozující změněný stav vědomí a aktivující psychiku
považuje aplikaci psychoaktivních látek. Protože byla tato psychedelická terapie
později zakázána, S. Grof přišel s novým účinným nefarmakologickým přístupem,
který nazval holotropní dýchání či holotropní terapie. Jedná se o kombinaci řízeného
dýchání, práci s tělem, hudbou a různými jinými zvukovými prostředky. (Grof 1992:
140‒141) Terapeutické využití změněných stavů vědomí je nejnovějším vývojem
západní psychoterapie. Paradoxně se však jedná o nejstarší formu léčení, která může
být vystopována až k šamanským praktikám. (Grof 2007: 37) Vždyť hluboké
dýchání, hudba, pohyb těla a užití halucinogenních látek jsou už po tisíciletí součástí
jejich náboženských rituálů.
Více než tři desetiletí systematického studia změněných stavů vědomí přivedly
S. Grofa k závěrům, že vědomí je něčím víc než pouhým produktem mozku. Vědomí
je pro něj naopak výrazem a odrazem kosmické inteligence, jež prostupuje celý
vesmír a veškeré bytí. Je přesvědčen, že nás přímo spojuje nejen s naším nejbližším
okolím a naší vlastní minulostí, ale i s událostmi, které jsou daleko mimo dosah
našich fyzických smyslů a sahají do jiných historických období, do přírody a do
kosmu. Jsme schopni dosáhnout dávné minulosti a být svědky událostí ze života
našich lidských i zvířecích předků nebo scén, ve kterých se vyskytují lidé z jiných
historických období a kultur, se kterými nejsme geneticky spojeni. Dokážeme
překročit prostor i čas, přesáhnout hranice dělící nás od různých živočišných druhů,
prožít procesy v rostlinné říši a v anorganickém světě, prozkoumávat mytologické
a jiné reality, o jejichž existenci jsme předtím ani nevěděli. Jsme také schopni znovu
prožít emoce, které jsme měli při průchodu porodním kanálem, dokonce i události,
které se odehrály v době, kdy jsme byli ještě zárodky v lůně našich matek. Rozměry
naší psychiky jsou tedy nekonečně větší, než jak je popisuje tradiční psychologie
a psychiatrie. (Grof 1993: 23‒24)
Nejen tradiční věda, ale i celá západní kultura v minulosti zanedbávala oblast
výzkumu změněných stavů vědomí. Připisovali vysokou hodnotu každodennímu
bdělému stavu mysli a všechny ostatní stavy vědomí považovali za patologické.
S objevem LSD a následným výzkumem halucinogenů se však otevřela nová
revoluční cesta studia lidského vědomí a zároveň s ním souvisejícího změněného
vědomí. Padesátá až šedesátá léta 20. století byla obdobím náhlého zvýšení zájmu
o východní duchovní filosofie a praktiky, šamanismus, mystiku, experimentální
psychoterapii a další výzkumy lidské psychiky. (Grof 1993: 19)
V tomto směru zaujímáme v dějinách lidstva zcela výjimečné postavení.
Všechny ostatní kultury chovaly změněné stavy vědomí ve velké úctě. Cenily si jich
jako účinných prostředků kontaktu s posvátnými realitami, s přírodou a s ostatními
lidmi a využívaly tyto stavy k diagnóze chorob a k léčení. Zároveň je považovaly za
důležité zdroje umělecké inspirace a za bránu k intuici a mimosmyslovému vnímání.
Věnovaly značný čas a energii rozvíjení technik navozujících změny vědomí
a pravidelně je používaly pro celou řadu rituálních událostí. (Grof 1993: 19)
Podle slavného amerického antropologa M. Harnera je tradiční západní chápání
lidské psychiky příliš jednostranné a zkreslené. „… západní vědci považují svůj
konkrétní přístup k realitě a psychologickým jevům za nejlepší a „prokázaný mimo
veškerou pochybnost“, kdežto perspektivy ostatních kultur posuzují jako méněcenné,
naivní a primitivní.“ „… tradiční akademický přístup […] bere v úvahu pouze
pozorování a prožitky, které nám zprostředkovává našich pět smyslů v běžném stavu
vědomí.“ (Harner 1980 in Grof 1993: 19)
Pečlivé studium zážitků, které nám jsou dostupné prostřednictvím změněných
stavů vědomí, předpokládá dostatek důkazů o tom, že definice vědomí tradiční
psychiatrie a psychologie jsou neúplné a nesprávné. Moderní výzkum vědomí
v posledních několika desetiletích začíná potvrzovat víru tisíce let starých kultur
a ukazuje, že naše psychika nemá žádné reálné a konečné hranice. Nové chápání
lidské psychiky by mohlo v budoucnosti vést k překlenutí propasti mezi tradiční
západní vědou a moudrostí duchovních systémů. Šamanismus a východní duchovní
systémy by se tak staly normálními a pochopitelnými formami lidského snažení spíše
nežli psychopatologickými záležitostmi nebo pověrčivými aktivitami, jak jsou dnes
ještě mnohými vědci chápány. (Grof 1993: 192‒193)/R.Štěpánková
images (1).jpg
ZÁKLADNÍ RYSY ŠAMANISMU
Ještě v první polovině 20. století se šamanismus jevil jako vzdálená náboženská
minulost, kterou se většinou ve zprostředkované formě zabývala akademická obec.
V šedesátých letech, kdy došlo k rozvoji výzkumu změněných stavů vědomí
a halucinogenních látek jakožto i jejich laické konzumace, se zájem o tento fenomén
přirozeně zvýšil. Někteří kulturní antropologové a etnologové začali pracovat
s tradičními šamany novým způsobem a vstoupili k nim do učení. V současné době
je téma šamanismu módní záležitostí a předmětem četných akademických debat.
(Vitebsky 1996: 10)
Tento „… starý náboženský fenomén se v naší kultuře revitalizuje a současně
získává novou podobu odpovídající dnešním sociokulturním podmínkám. Tuto živou
podobu šamanismu v dnešních vysoce rozvinutých industriálních společnostech zde
označujeme jako neošamanismus, abychom ji odlišili od živé tradice původního
šamanismu.“ (Lužný 1995: 169‒170)
Základní báze moderního neošamanismu zůstává stejná jako u šamanismu již
před tisíciletími: záměrné vstupování do změněného stavu vědomí prostřednictvím
různých technik a kontakt s jinými realitami. Šaman dnes stejně tak jako dříve
komunikuje s duchy a uzdravuje. Nezáleží tedy na tom, v jakých podmínkách se
nachází. Oba jsou stejně dobře schopni navozovat změněné vědomí, oběma je stejně
tak umožněno poznat svět okolo i vlastní nitro. (Valčik 2008: 56)
To, co je ale v západním neošamanismu nové, je, že tato mystická zkušenost
není určena pouze vyvoleným, kteří prošli iniciační krizí, ale každému zájemci
hledajícímu vlastní naplnění a poznání. Z jejich pohledu je šamanský trans vrozeným
nadáním a možností každého člověka. Každý tak může hledat vlastní místo nejen na
zemi ale i v jiných realitách a pomoci tak v duchovním růstu sobě i ostatním. (Valčik
2008: 56)
Mnohé z našich dnešních potřeb jsou podobné potřebám příslušníků dávných
a domorodých kultur – jedná se o léčení, zdraví a vzájemné vztahy. K těmto běžným
potřebám můžeme však doplnit potřeby spojené s městským způsobem života
v západní společnosti. Těmi jsou především potřeba léčit ztrátu duše, jež se projevuje
v pocitech neschopnosti a bezvýznamnosti, odcizením, závislostí, sebemrzačením
a nedostatkem sebevědomí a představivosti. (Matthews 1997: 25)
Zatímco dříve byl šaman vázán převážně na malé kultury, kde se všichni
navzájem znali, dnes není v důsledku globalizace žádný problém poskytnout své
služby i cizím lidem, kteří žijí na vzdálených místech. Mnoho neošamanů
nabízí své služby prostřednictvím internetových stránek, kde si mohou také lidé vzájemně
vyměňovat a sdílet své zkušenosti a zároveň rozšiřovat své znalosti a praxi.
Západní neošamanismus se vyznačuje i tím, že v něm dochází k míchání prvků
různých kultur (především severoamerická spiritualita a skupinové bubnování se
symboly východních náboženství) dohromady, které by neměly jinak nic společného.
Takový eklekticismus můžeme vidět například na stránkách http://skridla.arcs.cz
M. Kašpara, které nabízí holotropní dýchání, indiánskou saunu neboli potní chýši,
chůzi přes žhavé uhlí, vyrobení vlastního bubnu, kreslení mandaly, meditaci atd.3
Nelze hovořit o neošamanismu a přitom nezmínit amerického antropologa
C. Castañedu, patřícího k prvním lidem, kteří zveřejnili své osobní zkušenosti
a porušili tak letité tabu. Na základě svého fiktivního pobytu v mexickém kmeni
Yaqui, kde působil jako učedník šamana dona Juana Matuse, sepsal 12 knih.
(Castaneda 2000) Ty se od roku 1968 staly kultovním čtením. Bez ohledu na to, že
jsou jeho díla fikce, přispěla a stále přispívají výrazně k popularizaci neošamanismu.
(Noel 2003)
O rozvoj šamanismu na Západě se zasloužil též americký antropolog M. Harner,
který opustil přístup distancujícího se pozorovatele, vstoupil k Indiánům horní
Amazonie (Conibo, Jivaro) do učení, prošel iniciací a stal se tak bílým šamanem. Na
základě antropologické práce v terénu a vlastních zkušeností se snažil propagovat
zavedení šamanismu do současného života. V tomto směru je celosvětově uznáván
jako největší znalec a praktik.4

V roce 1985 založil Nadaci pro šamanská studia (FSS ‒ The Foundation for
Shamanic Studies). Tato nezisková veřejně vzdělávací organizace si klade za cíl
zachovat, studovat a vyučovat šamanské vědění pro blaho planety a jejích obyvatel.
Nabízí kompaktní vzdělávací programy spočívající na metodě profesora M. Harnera,
kterou nazval jádro šamanismu (Core Shamanism). Její význam spočívá v tom, že je
založena na základních technikách společných většině kultur. Vzdělávání v jádrovém
šamanismu učí studenty změnit vědomí prostřednictvím klasických šamanských
nedrogových technik, jako je například opakující se bubnování, aby mohli objevit
vlastní skryté duchovní zdroje, změnit své životy a naučit se pomáhat ostatním.5
Vzhledem k tomu, že Západ ztratil své šamanské znalosti kvůli náboženskému
útlaku, jsou nadační programy jádrového šamanismu určeny zejména pro tyto
obyvatele. Prostřednictvím kvalitních seminářů, výcvikových kurzů a školení mají
opět získat přístup k jejich duchovnímu dědictví a být schopni úspěšně využít
šamanismus a šamanské léčení v jejich každodenním životě.
6

Organizace udržuje velký archiv, obsahující nenahraditelné dokumenty, knihy,
audio-vizuální média a výtvory, který se snaží uchovat šamanské vědění pro budoucí
generace. Také vydává vlastní časopis pod názvem Šamanismus (Shamanism).7
Podle M. Harnera je schopnost dosahovat změněných stavů vědomí nám vlastní.
Každý z nás může být šamanem. Dnes každoročně navštěvuje tyto zážitkové kurzy
a semináře na pět tisíc studentů v mezinárodním měřítku.8

Je tedy zřejmé, že stále více lidí na Západě se dnes obrací k šamanismu s cílem
najít alternativní způsob sebenaplnění a porozumět sobě samým, krajině, zemi
a celému vesmíru. Učí se za pomoci bubnování, chřestění, hlubokého dýchání
a dalších šamanských metod podnikat vlastní duchovní cesty. Vidí v něm především
neinstitualizovanou a nedogmatickou formu duchovnosti, jež nabízí porozumění,
léčení a pomoc sobě i druhým. Neošamanismus je přístupný komukoliv a každý si
v něm může najít cokoliv./R.Štěpánková
šaman.jpg
ŠAMAN A KOSMOLOGIE
Základní premisou šamanismu je existence více paralelních světů ‒ materiálního
(naše realita ‒ země) a duchovního (jiné reality ‒ nebe a podsvětí). (Harner 1994: 21)
Duchovní svět představuje pravou podstatu věcí a bývá příčinou událostí, které se
odehrávají v našem materiálním světě. Obě reality jsou natolik propojeny, že skutky
ve světě duchů mají své důsledky v reálném světě, který vnímáme. „Úspěšné období
lovů nebo hladomor, zdravá komunita nebo epidemie mohou být připsány na konto
duchů. Šaman, pohybující se volně mezi těmito světy, vnímá jinou realitu a chápe,
nakolik to ovlivňuje dění v našem světě.“ (Vitebsky 1996: 20‒21)
Ve změněných stavech vědomí jsou šamani schopni přecházet z jedné roviny
vesmíru do druhé, tedy ze země na nebesa nebo ze země do podsvětí. Toto spojení
mezi jednotlivými rovinami umožňuje sama struktura světa. (Eliade 1997: 226) Svět
se dělí na tři oblasti ‒ horní (nebe), střední (země) a dolní (podsvětí), přičemž nebe
a podsvětí se ještě mohou členit na několik dalších částí. (Moos 2001: 19)
Sibiřští šamani od nepaměti věří, že svět je rozdělen na tři sféry. V prostřední
sféře žijí lidské bytosti, které se mohou dostat do vyšší pouze malým otvorem. Horní
sféra má pevný povrch s krajinou i se zvířaty a dělí se na několik dalších vrstev.
Podobným způsobem se rozčleňuje na vrstvy i dolní svět, který je často považován
za království mrtvých. Tyto sféry jsou v mnohém podobné našemu střednímu světu:
mají své řeky, hory i tvorstvo. Liší se však třeba tím, že zatímco v horní sféře panuje
noc, v naší je den. Nganasanové (Sibiř) byli přesvědčeni, že v dolním světě vládne
zima, a proto své zesnulé oblékali do kožešin. Jakuti (Sibiř) naopak věřili, že zima
vládne v horním světě, a tak se šamani shora vracívali pokryti rampouchy. (Vitebsky
1996: 17)
Kultury používají různé symboliky na vyjádření vzájemného spojení
a komunikace mezi těmito rovinami světa. Obvykle jsou propojeny Kosmickou osou,
sloupem, horou nebo stromem. Jako pomocný prostředek při přechodu do nebe
bývají uváděny žebříky, lana, schody, ale i kouř a oheň. (Moos 2001: 19)
Osa vesmíru byla znázorňována sloupy podpírajícími obydlí nebo jednotlivými
kůly, které se označují jako Sloupy světa. Podle Eskymáků (arktické pobřeží, Severní
Amerika, Grónsko, Sibiř) je sloup uprostřed jejich domů po všech stránkách totožný
se Sloupem nebes. Sojotové (Sibiř) zase přirovnávají Sloup nebes ke stanovému
kolíku, jež je považován téměř za božskou bytost. Konec posvátného kolíku zdobí
modré, žluté a bílé hadříky, které symbolizují barvy jednotlivých oblastí nebes. Pod
ním se nalézá menší kamenný oltář, na který se kladou obětiny. Sloup světa je někdy
postaven mimo dům, jako je tomu u starých Saamů (severní Skandinávie). Osťaci
(Sibiř) říkají těmto rituálním sloupům mocné sloupy ve Středu Města. (Eliade 1997:
227‒228)
Symbolika Kosmické hory a stromu se navzájem doplňuje. Někdy se oba tyto
symboly zaměňují, zpravidla se však doplňují. Oba jsou ovšem jen propracovanější
mystickou variantou Kosmické osy (Kosmického sloupu). Mongolové si představují
Kosmickou horu jako pyramidu se čtvercovým půdorysem, v jejímž středu je
Kosmický strom. Jeho kořeny pronikají do nitra hory a jeho koruna se rozprostírá na
jejím vrcholu. Bohové se živí plody tohoto stromu a démoni, ukrytí v puklinách
hory, na ně hledí plni závisti. Strom světa má pro šamana zásadní význam. Když
šplhá na rituální břízu, vystupuje ve skutečnosti na vrchol Kosmického stromu.
Z jeho dřeva si rovněž vyrábí buben. Symbolika Stromu zahrnuje také náboženskou
představu, že je zdrojem života a nesmrtelnosti. Podle Jakutů (Sibiř) se ve středu
země tyčí strom o osmi větvích – představuje jakýsi prvotní ráj, protože právě tam se
narodil první člověk a byl krmen mlékem ženy, která napůl vyčnívala z kmene
Stromu. Evenkové (Sibiř) věří, že duše dětí spočívají před narozením jako ptáčata na
větvích Kosmického stromu a tam že je také šamani přicházejí hledat. (Eliade 1997:
231‒233)
Zatímco šamani využívají střed světa (spojení mezi nebem, zemí a podsvětím)
k podnikání konkrétních extatických cest, ostatním příslušníkům společenství
umožňuje pouze vysílat modlitby a oběti k nebeským bohům. Skutečné spojení mezi
třemi vesmírnými oblastmi je výsadou jen šamanů. (Eliade 1997: 229)
/R.Štěpánková
šaman2.jpg
ŠAMANOVI POMOCNÍ DUCHOVÉ


Šaman nemůže vykonávat svou profesi bez podpory pomocných duchů, kteří mu
pomáhají při jeho cestování do jiných světů. Mají-li podobu zvířete, mohou posloužit
jako dopravní prostředek a přenést ho na svém hřbetu. Mohou ho také varovat před
překážkami a skrytými nepřáteli, kteří se mu staví do cesty. Někdy šamanovi
propůjčí svou moc a schopnosti. Jedině s jejich ochranou může bez nebezpečí
podnikat extatické lety mezi zlé duchy a duchy mrtvých. Duchovní pomocníci jsou
také jeho učiteli. Školí šamana v magických technikách a zvyšují jeho vnímavost,
která vede k morálnímu a duchovnímu růstu. (Vitebsky 1996: 66)
Pomocnými duchy bývají zpravidla zvířata (orel, vlk, medvěd, jelen, zajíc atd.).
Mohou to však být i rostliny, zemřelí předci či duše mrtvých šamanů. Jejich podoba,
jména i počet jsou v každé kultuře jiné. Eskymáci na Aljašce věří, že čím víc jich
šaman má, tím je mocnější. (Eliade 1997: 90‒91)

I když je to mnohdy velmi obtížné, je potřeba rozlišovat mezi duchy pomocnými
a další kategorií duchů, kteří jsou silnější a jimž se říká duchové ochranní. (Eliade
1997: 89)

Rozdíl mezi těmito duchy je dostatečně zřejmý například u Jakutů ze Sibiře.
Každému šamanovi slouží jeden pomocný duch nazývaný ié-kyla, jež má podobu
zvířete. Jedinec, který má býka, hříbě, orla, losa nebo medvěda, je nejsilnější, naopak
ten, který má psa nebo vlka, je nejslabší. Zcela jinou bytostí je ämägät, představující
ducha ochránce. Je to obvykle duše mrtvého šamana nebo méně významný nebeský
duch. Jen jeho prostřednictvím šaman vidí a slyší. (Siroszewski 1902 in Eliade 1997:
90)

Šamanova identita se někdy překrývá s jeho duchem, a to po stránce psychické
i fyzické. Je-li pomocníkem například orel, šaman přebírá ptačí vlastnosti, myšlení
a cítění. Napodobuje jeho létání a zpěv. Obléká si ptačí masku a peří. Stává se tak
duchem orla. (Vitebsky 1996: 68)
Se svými duchovními pomocníky má šaman přátelský až důvěrný vztah. Pokud
je však nerespektuje a dobře o ně nepečuje, mohou ho opustit a dokonce mu začít
škodit./R.ŠTĚPÁNKOVÁ
šaman.jpg
JAK SE STÁT ŠAMANEM
1. část ze zpracování R.Štěpánkové /Šamanské techniky-diplomová práce/

Získání šamanských schopností
Existují různé způsoby, jak se stát šamanem. Nejčastěji se nabývá šamanských
schopností dědičně nebo spontánně. Spontánní vybrání se projevuje prostřednictvím
extáze, nemoci, snu nebo mimořádné události, jako je například úder blesku či vážný
úraz. V některých kulturách, především na Sibiři a ve střední Asii, existují obě
uvedené metody zpravidla vedle sebe. Šamanem se může stát i člověk z vlastní vůle
nebo z vůle komunity. Tito jedinci jsou však často chápáni jako méně mocní než ti,
kteří své šamanské schopnosti zdědili nebo byli vyvoleni bohy, polobohy a duchy.
(Eliade 1997: 31, 85)
Protože je šamanská profese velmi náročná a nebezpečná, někteří jedinci ji
odmítají přijmout a snaží se proti vyvolení vzdorovat ze všech sil. Duchové tak často
budoucí šamany mučí a pronásledují. Mohou je dokonce utrápit k smrti. V tomto
krutém boji, který může trvat celá léta, však šamani téměř vždy kapitulují. (Vitebsky
1996: 57)
Po vybrání šamana následuje důležité období výuky. Během ní se uchazeč
seznamuje se světem duchů, šamanskými technikami, praktikováním různých forem
léčení, diagnostikou nemocí, mytologií a náboženstvím kmene atd. Teoretické
a praktické předávání těchto zkušeností, které provádějí duchové a staří zkušení
šamani (maestrové, instruktoři, mistři, guru), odpovídá zasvěcení. Někdy zasvěcení
představuje samostatný rituál. Iniciace ovšem může být docela dobře provedena také
ve snu nebo v rámci nemoci či extatického zážitku. (Eliade 1997: 31, 49)
Během iniciace bývá adept rozkouskován (rozřezán, rozsekán) na jednotlivé
části, které jsou později složeny zpět dohromady i s novými orgány. Jestliže se při
sestavování nového těla ukáže, že jedna kost chybí, musí často zemřít jeden člen
z jeho rodiny, aby ji nahradil. Může se tak stát, že skoná několik spřízněných osob.
Ničení šamanova těla je jakousi metaforou vnitřní proměny a znovuzrození. Nové
vnitřnosti mu poskytují lepší zrak, sluch, vnímavost atd. Utrpení a smrt, které při
svém rozřezání zažívá, mu pomáhají poznat lidskou bezmocnost a získat pokoru.
Teprve potom může adept navázat blízký vztah s božskými bytostmi a duchy. Stává
se tak odborníkem na posvátný svět. Součástí iniciace je tedy symbolická cesta
utrpení, smrti a zmrtvýchvstání. Iniciace šamana představuje vlastně zasvěcení smrtí.


V následujícím příběhu, popisujícím iniciaci šamana z kmene severoasijských
Samojedů, se objevují všechny tři výše uvedené prvky:
Adept onemocněl černými neštovicemi a následkem toho upadl do bezvědomí.
V tom okamžiku byl přenesen doprostřed moře, kde mu bylo řečeno, že je vyvolen
stát se šamanem. Zároveň obdržel nové šamanské jméno buottarie (Ten, který se
potápí). Setkal se s Paní vody, která se považovala za jeho matku a dovolila mu sát
z jejího prsu. Její muž mu daroval dva průvodce, hranostaje a myš, kteří ho měli
následně zavést do pekla. Tam mu ukázali sedm stanů s roztrhanými střechami.
V prvním se seznámil s obyvateli pekla a mužem velké Nemoci (neštovic).
V ostatních stanech potkal Pána šílenství, Pána všech nervových chorob a zlé
šamany. Naučil se tak poznávat rozličné nemoci a následně je vyléčit. (Popov 1936
in Eliade 1997: 53)
Dále byl adept přenesen na břeh Devíti moří. Uprostřed se nacházel ostrov, kde
se tyčila až do nebe mladá bříza, patřící Pánu země. Ten mu přikázal, aby z jedné
větve vyrobil tři bubny, které budou střežit tři ženy. Každý z nich měl být zároveň
využíván pro jiné účely: péče o rodičky, uzdravování nemocných či hledání lidí
ztracených ve sněhu. Když chtěl šaman opět vzlétnout, uslyšel hlas, který mu
prozradil léčivé účinky sedmi rostlin a dal mu jistá ponaučení týkající se šamanského
umění. Za poskytnuté rady se musel oženit se třemi ženami, což také splnil, když si
vzal tři sirotky, které vyléčil z neštovic. (Tamtéž: 53‒54)
Potom vstoupil do jeskyně zalité silným světlem a pokryté ledem. Uvnitř stály
dvě nahé ženy porostlé srstí jako sobi, které mu oznámily, že přivedou na svět čtyři
soby a ti budou lidem pomáhat při všech jejich pracích a poslouží jim rovněž jako
potrava. Jedna z žen mu dala chlup ze srsti, který mu prý pomůže při léčení sobů.
I druhá žena mu věnovala chlup. Když teď šaman provozuje své povolání, obrací se
v duchu k této jeskyni. (Tamtéž: 54)
Když se po třech dnech chůze přiblížil k hoře, jakýmsi otvorem do ní vstoupil
a potkal tam nahého člověka, který pracoval s měchem. Nahý kovář adepta
zpozoroval a uchopil ho obrovskými kleštěmi. Usekl mu hlavu, tělo rozdělil na malé
kousky a všechno to vložil do kotle. Takto adeptovo tělo vařil po tři roky. Poté mu na
vybrané kovadlině, jež byla určena pro nejlepší šamany, vykoval hlavu. Tu vložil do
kotle, v němž byla voda nejstudenější. Přitom ho poučoval ohledně léčení: „Když je
voda příliš horká, je zbytečné užívat svého umění, protože nemocný je už ztracen;
pokud je voda vlažná, pak je nemocen, ale uzdraví se; studená voda určuje zdravého
člověka“. Kovář pak vylovil z řeky jeho kosti, složil je dohromady a znovu je pokryl
masem. Spočítal je a sdělil adeptovi, že má tři kosti navíc, a tak si bude muset pořídit
tři šamanské obleky. Probodl mu uši a tím mu umožnil rozumět řeči rostlin. Dal mu
nové oči, a proto se při čarování nedívá očima tělesnýma, ale těmato mystickýma.
(Tamtéž: 54‒55)
Poté se adept probudil v jurtě u svých blízkých. Teď může provozovat své
povolání nekonečně dlouho a nikdy se neunaví. Tato iniciace obsahuje univerzální
motiv smrti a zmrtvýchvstání, jehož je dosaženo sestupem do pekla a následným
výstupem do nebe. (Tamtéž: 55)
Bez ohledu na způsob výběru se šamanovi dostane uznání společností teprve po
jeho zasvěcení. Pouze zvnitřněním všech těchto zkušeností a poznatků vznikne nová
osobnost, skutečný šaman. /výňatky z diplomové práce R.Štěpánkové/

...Jak jste se mohli dočíst výše v článku.."Existují různé způsoby, jak se stát šamanem. Nejčastěji se nabývá šamanských
schopností dědičně nebo spontánně. Spontánní vybrání se projevuje prostřednictvím
extáze, nemoci, snu nebo mimořádné události, jako je například úder blesku či vážný
úraz."....tak si to trochu vysvětlíme:

-na to, aby jste se stali šamanem, musíte mít jiné a velice odlišné schopnosti vnímání a vidění světa- světů kolem sebe!!!
Což vlastně znamená, mít schopnosti a tedy odpovídající vibrační energii své aury a čaker. Tím je samozřejmá i změna vidění světa kolem sebe, jeho diferenciace,
naučit se přijímat a naučit se chápat reality kolem sebe a ve vesmíru, a toto znamená "být otevřen"

-schopnosti jsou nikoli jen zděděné, jak tomu říkáme, ale jsou to schopnosti "vyšších duší", tedy vývojově velmi vysokých duší, jež znají otevírání se světlu, lásce nebo démonickým silám, jež také v sobě ukrývají velice vysoké vibrační toky, jen opačně orientované, než je tok lásky a světla.
-proč jsou tedy schopnosti "děděny"?..Je to z důvodů, narození se také vyšší duše do těla, jež zplodil šaman, nebo šamanka, a toto je ono mylné zdání, že schopnosti se dědí, nikoli jsou to originální schopnosti duší ve vysokém stupni jejich vývojového stádia.
-a toto je důvod, proč je možné se také rozhodovat být "šamanem", to znamená podstoupit zrychlený růst duše a tedy možnost urychlit své vlastní vývojové stádium+především být pro pomoc jiným a celému Universu, i když si řekněme upřímně, že mnozí šamani jsou používáni pro egocentické potřeby jednotlivců + toto je onen důvod, proč v dalších životech se tomuto "nechtějí dál věnovat" a svých schopností nechtějí nijak využívat - jednoduše protože v minulosti mnohým uškodili+pokud by přistoupili na používání této silné energie, by museli také přijmout i obrovské závazky energií, které si takto od různých bytostí a celého Universa zapůjčili a následně by ji museli začít vracet!!!
-a to znamená, přijmout velikou zodpovědnost za to, co udělám nyní v tomto bytí a tomto životě!!! Protože všecko je nutno jednou vrátit + také energie, kterých jsme využívali při obětování nějaké bytosti "oběti rituálů z minulosti"+právě toto brání mnohým i velmi schopným lidem jít touto cestou šamana, protože toto není jenom vyvolenost a předurčení, ale je to smysl života, povolání z nějž se nikdy nemáte možnost vymanit, vždycky jde s vaší duší=být šamanem je volba být vládcem své energie a svých schopností + kam je zaměřím tam jde i moje spiritualita a můj vývoj duše a ducha v ní!!!
léčba+energie orgánů-čakry..jpg
Diagnostika energií těla
Diagnostika energií těla
Ze 13 na dotaz-DSCN0775.jpg
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one